Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

No vážně, někdy to tak je

Výběr: Markéta
18. 08. 2005
17
0
3299
Autor
Rowenna

Vnučka stojí, bojovnice rozčepýřená, pod každou paží jednu svou hračku, proti ní její bratranec, ona slzy jak hrachy, a huláká: „Babičko, pomoc.“ Chovejte se rozumně. Řekněte: „Nanynko, poděl s Michálkem.“ Rozhlédnu se kolem dokola, jestli nikdo nekouká, a odnesu tu uvřískanou holčičku i s její kořistí do bezpečí. A v žádných novinách nepsali, že támhle kousek od Zruče našli uhynulého psa. Koukla jsem aspoň laskavě na toho svého Falka, který si ve spaní hrabe tlapkama.

Vážně, když líbám svou vnučku

v jednom z těch prťavých miniměst

a oblouky světel

nad gotickým kamením

blikají jako rejnoci

jako elektrické ryby

jako velké huby

plné zlatých zubů

 

vážně, když líbám svou vnučku

někdy do dlaní, někdy do vlasů

stane se, že silnicí běží pes

je krásný, urostlý, má krvavou ránu

někde na hýždi, běží, běží, motá se

sedím v té škatuli, v tom autě

vedle přišpendlené vnučky

má dcera, amatér, břídil

řídí své auto, bliká si jako blázen

kličkuje jako zajíc, vědět

že lidé existují

jako stigmata

na mé kůži, sederu ji

pod koberec sroluji

 

nahatá, bez kůže

si úpět, skotačit

 

vážně, líbám svou vnučku do dlaně

koukáme si do očí

 

a říkám: pozor

někde mezi Zavadilkou a Zručí

běží pes

jestli už nedoběhl

ke smrti, vážně

 

někde, v prťavém miniměstě

s gotickými oblouky

líbám svou vnučku

a je mi k zdechnutí

 

 

 

 


Ostrich
30. 09. 2005
Dát tip
Připadám si po přečtení jako v té známé Čapkově povídce o básníkovi, co zaznamenal nehodu tím, že tam měl ty ňadra a činely... Ale vrylas mi představu, jak je ti k rozskočení, když sedíš na zadním sedadle s milovanou vnučkou v autosedačce a tvoje dcera řídí tak, že bys radši měla oči zavřené, proboha, ať už je to za námi, pes nepes, ať se nikomu nic zlého nestane, a když, tak radši psovi, než člověku, ne, to jsem neřekla, nikomu... a je ti na zdechnutí. Neuměl bych to takhle vyjádřit, vlastně ani nevím, jestli je dobré věci vyjadřovat složitě, ale ano, je to dobré, ony jsou totiž mnohem složitější, než jakékoliv vyjádření, tak ať je to i na formě vidět, v deníkovějším záznamu by přece jen málokdo prožil podobnou směs pocitů, takže trhejme obrazy na kousky, v těch nepravděpodobných obrysech semtam odkápne něco jako krev pocitů. *

rainman
18. 09. 2005
Dát tip
**********

Nicollette
25. 08. 2005
Dát tip
tahle je... si úpět (nezadržovat, musí se umět) *

* (promiň, já k té básni nemám vůbec nic, - - a schválně místo původního "k tomu" píšu "k té básni")

Markéta
21. 08. 2005
Dát tip
psalas, že se bojíš velkých témat. Myslím ale, že by ti nešlušely. Umíš tak skvěle zacházet s těmi titěrnostmi, s nahodilými ději v tom všedním a prostém a pospojovat je v jedinečnou a všeříkající výpověď. Opravdu - nefalšovaná spirituální poezie :-) *****

REDH0T
19. 08. 2005
Dát tip
Zbyla jsi jako poslední v oblíbených. Ty které jsem tam měl, buď nechodí anebo se přejmenovali a mně nestojí za to, něco měnit... V oblíbenejch jsem měl jen ty, kteří se na svět dívají podobnýma očima jako já. Neměň si prosímtě nick :o)

Bezinka
19. 08. 2005
Dát tip
....viděla jsem vše před očima... je krásně z reality... t

Zuzulinka
18. 08. 2005
Dát tip
je krásná...rozumím tomu...zvykli jsme si nadřazovat člověčenstvo, nad všechno ostatní živé...*

dadíková
18. 08. 2005
Dát tip
hm hm...... t

Bechtin01
18. 08. 2005
Dát tip
oslovila mě,tak to má být, báseň reality.

Markel
18. 08. 2005
Dát tip
Smutno, moc krásně jsi to popsala - T

Zbora
18. 08. 2005
Dát tip
Sedla mi.t.

Pilar
18. 08. 2005
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru