Rohlík a rajče

V obchodě se probudil rohlík. "Kdo se to na mě ze všech stran tlačí? Jsem celý pomačkaný!"

Všiml si, že je pohozený mezi jiným pečivem. Sotva dýchal.  "Musím honem pryč,"  naklonil se z regálu, uf, to byla výška - a skočil dolů.

"Au, au, moje záda a ten průvan tady,  to v pekárně, tam  bylo teplíčko.." Oklepal ze sebe mák a už si to štrádoval rovnou za nosem. Zastavil se až u velké nohy jedné paní.

"Ty jsi pěkný rohlík, propečený, křupavý " -  a už se pro něho ohýbala. Sotva  stačil uhnout, z plna hrdla vykřiknul - "fuj, paní, ze země?"  

No ty lidi snědí všechno. Tady se mu to nelíbilo. Rozběhl se ke zdi, kde se válelo opuštěné rajče. "Taky utíkáš pryč? Víš co, tady je všude přecpáno, koulej se za mnou."  A tak oba zamířili k východu. Nemuseli dlouho čekat, dveře se netrhly.

Ale venku to nebylo o nic lepší. Z každé strany štěkal přivázaný pes. Jeden začal očuchávat rohlík a druhý si tlapkou hrál s rajčetem, až mu pomačkal kabátek. "Rohlíku, musíme jinam, tady není klid!"  

Za chvíli si pro pejsky přišly paničky a kamarádi měli zase volnou cestu. Než přešli chodník, jen tak tak  uhnuli velkému kolu a dětskému kočárku. Celí udýchaní sebou plácli do trávy a odpočívali.

"Že já nezůstal v obchodě" - řekl rohlík, "co mi tam scházelo? Někdo by si mě koupil, dal do tašky a doma by mě nadrobil třeba do teplého kakavíčka."  

Rajče už tak nadšené nebylo, pořád ho někdo v regále prohlížel a to nebylo nic na něj. Nejlíp se mělo venku na zahrádce.  "Co uděláme teď? Mě už to rohlíku nebaví..."  

"Budeme čekat, třeba si nás někdo odnese. Znáš lidi, seberou všechno..."  

Nakonec se tak stalo. Kolem šla stará babička ,  sebrala je a dala opatrně do tašky. Rohlík doma rozdrobila, namočila v mlíčku a podala hladové kočičce.  Rajče  omyla a vystavila na okno,  kde se pěkně slunilo, červenalo a bylo mu dobře. A když  se hezky opálilo  ze všech stran, babička ho oloupala a snědla.

Tak to byl příběh rohlíku a rajčátka.