Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prosincová noc

Výběr: Print
16. 01. 2001
3
0
2883
Autor
hermit

* 1993 (je to text, který už jsem interně odsoudil k zapomnění a popravil, ale vám ho posílám jen tak pro zajímavost) někdejší pokus o jakési curriculum vitae

Vyschly prameny někdo se nám asi směje jak můžem klidně jít a fakt nemyslet na konec cesty sedět v otáčivých ale pořád jenom křeslech hladit sevřenou pěst glóbusu ničit hrot tužky i hrot šípu zatnutý do zplanělého stromu Dětství Mrkají jiskry z rozlitého nebe co setmělo za půl vteřiny rozechvělý soumrak mě přitiskl do sebe dlaní pevnou a přesnou jako čas a já jsem najednou nebyl sám... Spatřil jsem dítě s nalomenou květinou v dlani sotva jsem se k němu sklonil napjaly se plachty veliké bílé lodi a mezi námi byla náhle nekonečná spousta uslzených vln moře jen několik palčivých krůpějí se třpytilo na květu který mi ležel u nohou Šel jsem ulicí z přístavu jak po lince koleje co se nikdy v nekonečnu nespojí s tou druhou A viděl jsem ohromné bludiště co náhle vzrostlo před mou nohou jedinou jiskrou by vzplála všechna suchá tráva mezi jeho stěnami hodil jsem hrstí prachu a vítr ho všechen obrátil na mě dech se mi zastavil kašlem klesl jsem na kolena a s nadějí sepnul ruce příliš vysoko bylo nebe a příliš blízko svět a tak zůstaly prázdné já místo rukou zvedl hlavu a otočil jsem se zády k popraskaným zdem stoupal jsem po úpatí hory údolí už byla všechna za mnou když mi sníh zalepil oči vichřice mě smetla dolů a hrot skály mi rozetnul čelo V očích mám roztančené plameny dnes nepálí jen hřejí přestože slunce se dávno zatavilo do ostnatých kopců kolem mlčím k ohni vábí mě dnes svým zrakem do jeho světla se vpíjím a přivírám oči... Krvavá stopa se za mnou táhla k Městu do něhož jsem se vracel snad posté tou samou cestou (CESTOU?) špinavý sníh mi šeptal obvyklý pozdrav a znělo to jako poslední výkřik mučeného Chtěl jsem se dát do čtení Knihy rozevřené na mém stole ale průvan odvál všechna její slova jak chumáče sazí a bělostné listy se jak labutí křídla rozlétly po domě oné noci kdy jsem se o něco starší marně chtěl kamsi vrátit nic jsem netušil a zatím už krajem tiše přicházelo jaro
Sarken
31. 01. 2001
Dát tip
hezké, jen škoda, že je to tak dlouhé, ale ať to pročítám jak chci, nemohu přijít na nic, co by tam bylo navíc

Miroslawek
22. 01. 2001
Dát tip
nebudu popravovat ;o))) STÁLO to za přečtení.

Yeziiinka
21. 01. 2001
Dát tip
Tak u téhle nádherné vizí jsem si musela dát trošku načas, ale stálo to za to...ta zvláštně ponurá i vlídná nálada, která z toho dýchá, mě zase jednou rozhodila...díky.

Print
18. 01. 2001
Dát tip
Jdouce kolem, na chvilku jsem se opět zastavil... *! Coby na chvilku - na dlouho!:-)

christi
18. 01. 2001
Dát tip
Velice me zaujalo tve pouzivani tech prekrasnych metafor tudiz si opravdu zaslouzis *!

pauper
16. 01. 2001
Dát tip
Dva roky prazdnin?

rire
16. 01. 2001
Dát tip
cernym krajem prichazelo jaro do cerneho srdce nadychalo cernym krajem prichazelo jaro cerny osten v hrudi rozdrasalo a tise do temnot zaseptalo zijes dychas a to je ti malo?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru