Horká noc s knížkou poezie

Včera jsem nemohl usnout

a tak jsem jen tak ležel a listoval

Sebranými Spisy Velkého a Slavného Básníka

a do ticha spícího domu zíval až mi slzely oči

Ještě že mi dělal společnost komár

který kroužil kolem mě a pískal

protože bylo horko a protože měl taky hlad

Chudák upírek Skončil rozmačkaný

uprostřed nekonečného sonetu

Milostné verše zabarvily do ruda

Ta krev byla Slavného Básníka

nebožtíka komára nebo moje Nevím

Už jsem tu knížku neotevřel

a zbytek noci jsem poslouchal

jak dole v pekárně zadělávají na chleba

jak u sousedů za zdí pláče malé dítě

kterému rostou první zoubky

jak se venku zvedá vítr

jak na chodbě bouchly dveře

a někdo bere schody po třech

aby to stihl do práce

Počítal jsem zvony na kostele

jak neúprosně odbíjejí čtvrthodiny

a kapky deště chrstající do okna

nový den… a pak jsem zkusil spočítat

kolik básní bych potřeboval

abych vytloukl ty miliony žíznivých komárů

které se nás snažily ubodat v rákosí

a mělkých bažinách dunajské delty

a kolik krve by musely vypít

všechny ty knihy ve zlacené kůži

aby konečně promluvily