Malý sběratel

Táta mě přes stůl napomíná, ať tak děsně nehltám, že to není zdravé a už vůbec mé slušné. Někde jsem slyšel, že tohle říkají všichni otcové, protože mají neustále nutkání co nejvíc naplnit svoje rodičovský povinnosti. Já ale přece nejsem už tak malej, vždyť příští rok už půjdu do páté třídy! A hltám protože pak budu mít dřív po večeři, dřív bude noc a dřív ráno. Vždycky se mi zdá, že když dělám věci rychlejc, tak se i ručičky na hodinách v kuchyni posouvaj zázračnou rychlostí. Ale to je samozřejmě blbost. Kdyby to tak šlo udělat, aby už bylo ráno! Nikdy jsem se na nic tolik netěšil. Nemohu se prostě vůbec dočkat, až vstoupím do třídy a všichni zase vybalej na lavici svý veliký barevný alba plný známek. Kluci maj různý známky. Některý jsou moc vzácný, o ty se vždycky děsně hádáme a nikdo je nechce jen tak lehce vyměnit za jiné. Jsou z Portugalska, Finska, Ruska, ale dokonce i z Číny, nebo až z Bolívie. O tu jsme se tenkrát porvali, až si Dubáček vyrazil dech, že jsme mysleli, že je po něm. Ale zítra po Bolívii ani pes neštěkne. Včera jsem totiž dostal dopis od kamaráda. Neviděl jsem ho už hrozně dlouho, několik let, vlastně od tý doby, co se odstěhoval někam do ciziny. Už ani nevím, jak zněl jeho hlas. No a teď mi píše. A ne z ledajaký země, ten dopis, který tak podivně neznámě voní, přišel z Atlantidy! Ještě teďka tomu nemůžu uvěřit. Zíral jsem na tu známku celý odpoledne. Ty úžasný obrázky na ní jsou z barev, které jsem v životě neviděl. Vůbec se nepodobá těm našim, co ve škole vyměňujeme. Klukům vypadnou oči z důlků, vždyť takovou známku nikdo nemá! Kamarád píše, že je tam krásně, ať určitě o prázdninách přijedu, aspoň na chvilku, prý nebudu litovat. Ale asi tam za ním nepojedu. Mám přece tu fantastickou známku, Ondra mě pozve na chatu a půjčí mi na závody nejlepší motokáru a já vyhraju. Možná jí bude chtít za známku vyměnit, ale já mu odpovím, že moje známka má mnohem větší cenu, než všechny jeho motokáry. A Laděk mě za to, že se bude moct podívat, naučí u nich v kůlně vyrábět praskavý kuličky a prozradí mi, jak přilákat vlky, i když mu teda moc nevěřím. Všichni kluci se mnou budou chtít kamarádit a budou se zastavovat na ulici a říkat, hele, to je přece ten s tou známkou! Budou to ty nejlepší prázdniny, co jsem kdy zažil. Dokážete si někdo vůbec představit v životě úžasnější věc, než že vám přijde dopis se známkou z Atlantidy?