Kabát pro Jessicu

Něžný_debil: když si zobrazíš můj seznam děl, na posledním místě (3.9.2008) je tahle povídka znovu zařazena.

já ji taky nevidíííím :-(

to tu jako nejni nebo se mi to nezobrazuje???

Kritika emotivní: *! No... jo. Má to sice slabší místa, ale stejně... čteme-li to jako příběh o setkání-se a míjení vlastních možností - a snad se to dá - ještě lepší... Já moc nejsem na tyhle fantazie... ale (víc potom:) ) Prostě krásný blázen... Kritika intelektuální (che:)) ): Well. Má to spád. Těžko říkat, že je to příliš krátké (vzhledem k něčemu - možná by to chtělo trošku víc propracovat jednotlivé postavy, detaily... detaily spíš. Postava je - snad - dostatečně charakterizována jakýmsi konstantním označením /proto tolikrát „Nesmrtelnej" a „kočičí oči"? Oni prostě nestihli víc...? Ty detaily - někde mi chybí motivace - jak se Nesmrtelný vůbec dozvěděl, co mu vlastně chybí? Neříkám, že mu nemá co chybět, ale pokud neměl vstupní informace:c)), schází mu toho příliš - a konkrétně...)... Jinak, ještě k tomu „Nesmrtelnému" - je to označení i jako pars pro toto? Jestli ano, tak je to skvělé:))) Dál - co mě osobně na chvíli vyvedlo z míry, je spojení „to už jsem měl skoro dvacet" - ohavný anglicismus, tebe nedůstojný!:))) Taky to, že Thor, ač na začátku mluví skoro spisovně, při svém druhém výstupu najednou používá obecně české pražské koncovky... by chtělo dopilovat...:)) Skvěle je propracované střídání minulého času s přítomným (jak to vždycky vtáhne do děje!), zvlášť od toho momentu, kdy pravíš „Odjížděl jsem a navždy se loučil se snadným životem. Jsem vyděšený k smrti a hrozně se těším." - ty skoro zápisky z lodního deníku, změna stavby věty ke stručnějšímu...! Poslední kritická - občas se neudržíš a padneš do osidel klišé, příliš zkažen romantikou... No, ale co. Je to symbol, má to tak být. Vyplouváme o půlnoci!:)

Jej, to ...to je nádhera... skoro si mě rozbrečel, protože mi to hodně připomnělo. TIP. Měj se krásně!

ruby: "jen mne mrzi ta historie Jessicina zivota na lodi recena nahlas...to je hrozne nasilnej moment, neco takovyho by preci kazdy rekl potichu postrane a ne panovacne a nahlas. " - snažil jsem se do nich vcítit. Do jejich divokosti, nespoutanosti a přímosti. Do jejich odvahy a vášně k životu. Myslím, že by to řekli takhle. Ale samozřejmě se mohu vééélmi mýlit. Každopádně díky! :))) Open: ano, Věc Makropulos jsem viděl i jako divadelní hru a úplně mě z ní mrazilo. Přesně - to srovnání nekonečných a omezených možností a z nich vznikající vzorce chování a tužeb. Doufám jen, že na to jdu odjinud - nerad bych Čapka kopíroval...:)))) Děkuju za kritiku!

nádeherně zpracovaný, TIP a dík za skvělý počtení

supr....*!

je to vynikající

zajimavy - srovnavani nekonecnejch a omezenejch moznosti .. do neceho podobnyho sel asi i Capek ve Veci Makropulos..

jen mne mrzi ta historie Jessicina zivota na lodi recena nahlas...to je hrozne nasilnej moment, neco takovyho by preci kazdy rekl potichu postrane a ne panovacne a nahlas. ale jinak, ten motiv toho kabatu je skvelej vazne a pak ten konec...

vítězství omrzí, pohodlí omrzí, to jo :-) prohra jenom mrzí..

Myslím, že je to celkem jednoduchý - málo chaosu, tu charakteristiku děje a souvislostí v závorce u konce sis mohl klidně odpustit, alespousta dobrých myšlenek a asi by neuškodila ani charakteristika postav či nějaké souvislosti kdo je kdo.

tohle si dočtu...

*! a&M., & b&b

UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ !!!!