pozdní skica ke Skrčivci, tvoru

publikuju jen v rámci propagace Večeru bezobratlých 16.9 v teplickym jazzclubu

skrčivec-tvor skřípnutý panenkou
do koutku oka
dřepěl ve žlutém bělmu
a bezmocně se díval
ze vzteku trhal červené cévy
které ho něžně obepínaly oblékaly ho
jako obléká žilnatý břečťan muže
zatímco někde pod ním
promlouvala ústa
objednávala čaj
nebo párek
nebo se smála
a škrtila skrčivce
kůží staženou do vrásek
pevných jako pavoučí vlákno

ale dalo se to
přes den si hověl v měkké
bulvě připadal si jako spáč
v údolí zalitém šlehačkou až
po nebe
po modře duhové
a v noci
když můří kmitání víčka ustrnulo
a pláštěm shrbené kůže
prosvitlo červené světlo
panenka
promítala v odlescích na víčko
své malé sny
skrčivec naslouchal
stařičkým rytmům
bubeníků z jihu
ze ždímaného svalu
odkud snad kdysi přišel i on sám
sedlina vyplavené krví
ze srdce do oka - na zkušenou

dřív oko miloval
maloval mu prstem na zamžené čelo
konturou ptáka
vídal zahradu

pod starým stromem
tam stála dvě křesla
smrťák si většinou přisednul první
otevřel burčák
nahnul si
a pak se
objevil někdo koho musel znát odmala
bezděky se smál už při prvním slově
lebka mu chrastila jak příbor ve dřezu
ale s příchozím se vždycky zvedlo
ze země takové světlo
že se nad skrčivcem rychle znovu
rozprostřelo víčko

časem oko nesnášel
ale znal ho
jako nic jiného

jedinkrát málem
protrhl blánu
a utekl ze svého vlhkého doupěte
ústa pod ním tenkrát mudrala něco o zásuvkách
a škvírou pod přimhouřeným
okem skrčivec viděl veliké
pihy kulaté jako panenky
a vrásky po nehtech
jako nedočkavostí vyschlé říčky
a v jednu chvíli
se bubeníci odmlčeli
skrčivec zíral do cizího oka
tisknul se do stínu
a rychle přemýšlel
protože tam v tom druhém oku
za oroseným sklivcem možná
zahlédl
možná
někoho dalšího

ale bál se

kdyby byl proskočil
mohlo by ho spálit
ostré světlo
mohl by se utopit
na zpocené kůži

vlastně by ani nevěděl
kam se - sám - dívat

---