Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínky

19. 09. 2005

3011

Autor

Natali_A

nedává to smysl, je to blbost, je to záchvat sebelítosti v rozporu s realitou...

Oči zkrvavené slzami

prokousnuté rty, z nichž tečou čůrky krásně rudé krve

bílá kůže s růžovými fleky

pořezané ruce, které už ani nůž neunesou

nohy skřivené slabotou

kosti praskající pod váhou vlastního, zlomeného těla.

Jen rozervané srdce

a zabitá duše.

Jen hysterický pláč

a drásající bolest.

Neexistuje způsob jak přesvědčit ty, co budou žít dál, že tohle může být šťastný konec...

....

Néééééé...

Ale ano.

....

Spousta krve, té nádherné krve plné černé žluči

a všude kolem kousky onoho perfektně rozervaného srdce....

Uši rvoucí zvuk sirény sanitky,

ti směšně oblečení lékaři,

kteří vystudovali medicínu aniž by je týden po maturitě přejelo auto

mi tady teď zachraňují život...

...ale proč?

Když ležím v moři krve, které vyplavuje můj pokojíček s mou dětskou výstavou plyšových medvídků....?

tohle je dávno napsáno.nechci mluvit o minulosti.. nejsem na ni zrovna pyšná nebo cokoliv jiného. ale Ty jsi moudrá, a fajn,že to tak vidíš.ale tohle období jsme zažili skoro všichni, myslím.. mmm, měj pěkný den slečno.

Vzdálený_hlas_moře

01. 06. 2006

Dát tip

No...jak to říct? Je to na mě až moc morbidní, trochu takové plácání silnými slovy...přitom, kdyby ti někdo řekl: "Tak pojď, jdem se zabít." Šla by si ? Jen bláhově si někdy myslíme, že smrt je vysvobození...přitom nevíme vůbec nic a jen siláckými řečmi dokazujeme, jak jsme nevyspělí a jak si nevážíme toho, co nám bylo dáno...jako DAR... Někdy si to ani neuvědomuju...