Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Děvčátko

27. 09. 2005

2508

Autor

Liane

Měděné odlesky

Hrály jí ve vlasech

malinká světélka - dala jim život.

A vítr jim dal směr.

V očích jak barevná tapeta

promítly se červánky.

A z těch zkrvavených mraků

vystoupily hvězdy.

Hvězdičko moje,

tvé prsty poletují jako motýlci.

Hrají si se mnou

na schovávanou.

Zažloutlé listy

a uvadlé květy

uvízly ti na šatech

a seschlá tráva všude kolem tebe.

Padáš do ní.

Hvězdičko moje

Z tvých světaznalých očí

pomalu do té trávy

padají perly.

Nemůžu je posbírat

Tak se alespoň

zkus vrátit.

Děvčátko,

buď zase m(n)ou..

10 názorů

chlo_e

09. 03. 2008

Dát tip

Jasně, chápu, každý má pár takových. Můžu ti ale garantovat, že za pár let trochu vyblednou, bohužel.

chlo_e děkuju za čtení a za poznámky.. Uznávám, že má hodně chyb, ale je to tak nějak trochu moje srdcovka.. takže do ní určitě rýpat nebudu.. Zkusím se ale zamyslet nad Tvými podněty až budu psát příště něco podobného ;)

chlo_e

09. 03. 2008

Dát tip

Řekla jsem si, že na to, co kliknu, neodbudu jen mlčením. Je to sice náročné, ale můj boj. Myšlenku báseň evidentně má, ale je to rozblemcaný právě tím opakováním. Děvčátko musí být obklopeno červánky, oslovováno jako hvězdička...Samozřejmě záleží na vnímání, ale asi bys neměla zůstat u jednoho pokusu, jak se vyrovnat s tímhle tématem. Zkusit znovu a jinak, říct opravdu to, co říct chceš. A zatím se vůbec nezaobírat tím, jak má poezie vypadat, jestli má být dlouhá, rýmovaná, zaumná...