Střekov 05

Pro Noeho a pro vzpomínku na léto a chvíle střekovské

Podhradní

 

Dvanáct do tuctu

na okraji

turistického ruchu,

roztodivných tváří

spojeni zálibou

v zmatených slovolamech,

čtou si a naslouchají

šest a šest

pod skálou poskládáni

kavárnu za hrad

pro dnes vyměnili

podivní výletníci.

 

Ve věži

 

Utíkám do věže

pro chvíli ticha,

už slyším kroky,

už hlasy znějí,

ve věži za mříží

myšlenky unikají,

nemohu za nimi

do zarostlých úbočí,

v chladivém výklenku

toužebně vykukuji

a řeka odnáší

nedělní odpoledne,

ve kterém píši

zas jako kdysi.

 

Zasazená

 

Nechám se obtisknout

do kamene

zavřou mne do zdi

a budu hledět

z hradního ochozu

do údolí,

vyhřívaná sluncem,

dešti omývaná,

nechám se vetknout

do kamení.

 

Hradomluva

 

Hrad mluvil

a my byli u toho

a teď se drze

podepisujeme

(jako by nás

málo vyděsila

galerie

mučících nástrojů).

 

Hrad mluvil

a my slyšeli,

kdo slyšel,

musí psát.

 

Kaple

 

Dnes jen holé zdi,

presbytář otvírá se

na jih, do strání a hor

stoupajících vzhůru,

jen tušíš, kde býval

svatostánek

a přesto cítíš,

stále je doma.

 

(Jak může někdo

koukat po hospodách?)

 

Mučírna

 

A Milly se

protahuje

v dřevěné krabici

ve které ze skály

viseli odsouzenci,

ještě je to hra,

ale už nám trne,

při představě, co  

vše se propichuje

různými noži,

co trhá kleštičkami.

 

V chladivém sklepě

uniká poezie.

 

Vyladěno

 

Podbarveno hudbou

(bedničky schované

v gotických výklencích)

a Lily zpívá

v letním horku

vše je tak reálné

(stejně jako

příliš těsné

džíny)

 

Jen škoda, že

kastelán  hlídá

kdo se kde toulá

a my se nemůžeme

nechat uzamknout

na noc ve věži

a ráno v citadele.

 

---