Autobus

Stála jsem na prázdné zastávce.

Na studeném dláždění a dívala se na svištící kola MÉHO autobusu!

Zatímco věžní hodiny odbíjely pátou ranní a pouliční lampy ztrácely svůj svit,

natáhla jsem se jen tak přímo doprostřed silnice.

Leže rozpláclá na  betonu nechala jsem myšlenky volně plynout.

A ony plynuly.

Nikde nikdo. Doufaje v lepší zítřky oddávaje se snění, přivírala jsem oči a nechala se unášet představami.

Světla! Rychlost! Brzdy! Smyk! Volant se točí! Kola se točí! Vůz! Převrácen!

Výbuch! Hoří!

Utíkám pryč! ...