Romance iluzorní

Podle skutečné události... Věnovánu mistru Tynicovi, coby poděkování za probuzení.

Romance iluzorní

 

Podivný chlad Ti tváře hladí,                                                  

a kabát tělu blíže spěje.

Milenců párek( jak jsou mladí ),

bez ostychu se tiše směje.

 

Knoflíkem kroutíš rozpačitě,

jenž skráním Tvým je nejblíže,

až  praská tenká rudá nitě,

co zdobila kdys negližé.

 

V uzounkou dírku po knoflíku,

proklouzl malík prokřehlý                                                     

a podobna jsa chutí lýku,                                                   

myšlenky v duši dolehly…

…….

 

Promoklý, rozechvělý chladem,

nechtěl jsi budit ženu svou,

tak tiše vkradl jsi se zadem,

( hodinám táhlo na druhou ).

 

V předsíni potmě zul sis polobotky,

pak nad ně svrchník pověsil.

V kuchyni velkou sklenkou vodky,

dodal jsi žilám opět sil.

 

Někdy však kapka zvládne divy,

v kanape padl jsi už téměř spící.

Svět podivně byl náhle křivý,

pod víčky ohně s tanečnicí…

…….

 

Spěchajíc ráno do továrny,

oblékals tělo lehce v poklusu.

Manželčin výkřik, šťastně marný

( snad jenom náhlý výraz nevkusu…)

 

Cestou však trochu malý,

kabátec zdál se v ramennou

a děti se Ti posmívaly,

podivnou řečí plamennou:

 

„Neshlédl soka v loži milé,

tož svrchník jeho obléká“.

 

„Dospělců hry to rozpustilé…

….a věčná prohra člověka.“

---