Usínání

Ubylo měsíců

    za nocí pravých

   a já nenacházím v temnotách

      komu odpustit

    koho proklít

       a koho milovat

      a je mi

     jako když jsme běželi

       po hřbitovní zdi

      hrozně malí

        až k obzoru

       který voněl

    jako umělé květy

         a prázdné žebroví podzimu     

       je tolik liché

             že trpím s listy

          a krev pomalu v nohou

        cítím usínat