Reason against us

Šimon stál v noci na mostě a pravil: "Jsem ztracená existence v chmelu a dehtu, nechte mě nadechnout se, stejně brzo zdechnu."
Pod ním a za ním jezdila auta. Poblíž stála Šárka hluboce nakloněná přes zábradlí a zvracela.
Šimon pokračoval: "Slyšte, smrtelné duše, zanechte slastí, jež jsou pomíjivé a oddejte se utrpení, které vytrvá."
Položil ruku Šárce na záda. "Má pobočnice z vás smyje hříchy. Hehe. Vaše hlavy jsou mými hlavami a vaše srdce vymačkám jako maliny."
Nad Prahou padaly hvězdy. Šimon si sednul na chodník a zády se opřel o zábradlí. "Fuck the milenium," řekl a napil se dobré vody. "Kam ty lidi furt jezdí." Šárka se svezla podle něj. Trochu se usmála. "Utři se," řekl Šimon, "slintáš." "To nejsou sliny." Roztáhla rty a utřela se do rukávu. Zprava se přibližovala auta a míjela se s dalšími, jako by noc neměla nikdy skončit. Šimon se napil vody. "Musíme jít." "Já nikam nechci," opřela o něj hlavu. Vzdychla a usnula. Dotknul se jejích vlasů. Měla je slepené a mastné. Cítil z ní kouř, který byl usídlený v celém těle. Kůži měla popelavou a drsnou. Kolem rtů zaschlo víno. Černé zakroucené řasy se lehce pohybovaly. Zaklonil hlavu. Nechtěl se hýbat aby necítil slepené podpaží. Věděl, že je na tom stejně jako ona. "Jsme špína," šeptal. "Sešli jsme se tu, abychom vzdali úctu všem minulým a báli se budoucích. Abychom odpustili svým činům, že nás zhřešily. Modleme se za vše, co je v nás a jde z nás a po nás ať přijde potopa, která tohle všechno smyje. Amen. A rychle." Na mostě zastavila černá oktávka. Vystoupil muž a volal na ně. Šimon zvedl ruku a zamával. Zdálo se, že se muž přibližuje, ale to ho jen osvítilo přijíždějící auto. Šimon chtěl něco zavolat, ale první slova přerušila rána, déšť skla vylétl do vzduchu a bylo ticho. Každých osm vteřin, vzpomněl si Šimon, a já jsem u toho poprvé. "Šári," mluvil. "Co je?" šeptala se zavřenýma očima. "Jdeme domů, tady už nebude klid." Šárka zatočila hlavou a slabě se usmála. "Chci spát."

---