Nesněná

vášnivé, exaltované, její smysly jsou napnuté, slova se hrnou, básnířčina obraznost je bičována jejími rozjitřenými smysly, touží po klidu, vyprázdnění mysli... ale její podstata ji žene do prudkosti, trošku se sem tam ztrácí, o co jde, radost ze slovíčkaření vítězí, ale snad nakonec ze všeho vyplývá snaha vyjádřit vnitřní zápas o přemožení vlastní divokosti - divoké včely, té z nejdivočejších ... následovnice Milosze? ... proč ne? tip

ó děkuji, krásná paní :-)

jo, (líbí) T

Markétko, čtu po 3 dnech znovu a stále mi přijde naléhavá jako první den, kdy jsem se k ní několikrát vrátil, poněvadž jsem měl pocit, že mne inspiruje, ale z pocitu nakonec nic nevzešlo.

Voda ze svých vírů vymetá zespodu a když už je překoceno, když je potopeno, když života ubývá z tepen, nezbývá než vydat se ke dnu. Ztrácejí se poslední světla a ani plivnout se nedá, jak radí, chovat se v lavině. Ale kdo to udělá, vzdát se posledních jiskřiček podle nichž může zaměřit přístroj mořeplavců? Kdo nečeká na noc v níž hvězdy rozední a řeknou: "Zde jsi."? Nevím... je li možno se opřít, když jsi tažen cválajícím koněm, nevím, jak si nerozrážet leb... zastavíš pohyb?... když zastavíš i pohyb své krve, když sevřeš svůj srdeční sval... pak až, pak až už nepotřebuješ žít, přijde... až pak všechno máš... ale to je obrat vycucaný z mědi sochařů, jejichž stalgtity visí bez podstavce... zatímco my jsme opřeni pod bílou panou, a pijeme víno a chlad dotírá... uvnitř číhá stalagnát

Er: :-) ***

Tip a výběr Přemýšlím, jak to vyjádřit. Markétka píše niternou poezii, pocitovou, ve které se odráží nálada a postoje způsobem, že když o nich píše, píše intuitivně i s rozmyslem. Jakoby nechtěla být nespravedlivá vůči sobě sama, jako by chtěla ty pocity vyškrábnout až do dna. V této básni je tomu stejně. Nepřehání, nekřičí do světa, nepláče, neburcuje, jen přemítá. Zde některé obrazy obdařila řadou přívlastků, zdálo by se, že je chce gradovat, pak by mohla být na místě námítka o jakési vyšroubovanosti, nadbytečnosti. Já si spíše myslím, že jen odpovídá, hledá odpověď na vnitřní pochybnosti, utvrzuje se, aby její výpověď byla pravdivá. Takto se chováme a takto je to upřímné. Zajímavé je použité slovo "zdvihá", nabízí se lépe znějící "zvedá", a přesto jsem tento výraz přijal jako osobitý a důraznější v daném kontextu. Báseň je podle mne dobře vystavěna. Každá její část je samostatná, v první vyjadřuje pnutí, které bezprostředně k básni vedlo, ve druhé, co jí předcházelo a ve třetí hledá odpověď. Líbí se mi ženská barva textu, které je vlastní, přirozeně vlastní, až patetické vyjadřování ( zde -zbičovanými zády, krví, duší, svobodou ). Když zde někdo napíše patetické, je to vnímáno jako zápor. Ono záleží na souvislostech. Zde to vnímám jako klad. Jednak je to jakési spontánní vyústění a jednak si takovýto přesah mohou někteří básníci dovolit, protože jim to lze věřit.

a2a2a. děkuji, že sis dal tu práci. Je mi ctí

Uměleckými záměry lyrických subjektů mě strašil v útlém dětství dědeček když jsem nepapal polívčičku, od těch dob tyto patří spolu s daňovým přiznáváním a nedělní přílohou Blesku k mým nejstrašnějším nočním můrám... :-)

Nesmíš to brát tak tragicky: lyrický subjekt je v každém případě jenom další dýchající bytost, které kouká podolek z kalhot a umělecký záměr, řekněme jenom - záměr - tohoto lyrického subjektu je pouhým dalším pokusem uřídit řeky splavné :-)

báječná

Asi jsem naladěná na klidnější dílka, tohle mi připadalo ukřičené. Kromě toho mi nesedí 2krát "tak" v obratu: "a když tak, tak o ničem". Spíš bych tam viděla "a když, tak o ničem". Ale je to Tvé :-)

sluníčko: a to máš zase recht. Básni to neublíží. Díky za upozornění, upravuji dle tvé rady :-)

Markéta: To zírám, díky :-) Vrátím se k Tvému dílku, až budu líp naladěná, když to čtu potřetí, všímám si silných obratů :-)

akredit: to mělo být překvapení pro tebe :-)...

.-) a to tedy je...

kdepak, lyrický subjekt není dýchající bytost, dýchající bytost je Zdena, nebo Martin, nebo moje kočka a taky akát třeba... lyrický subjekt je monstrum z říše pokleslé literární kritiky... Nicméně to je fuk, přeji šťastnou plavbu a doporučuji plovací vestu, "splavné" totiž neznamená "bez peřejí".... :-)

Prázdno za mnoha slovy...

Majkl: v to doufám, že tam JE. Děkuji že sis dal tu práci jej tam najít... :-)

tvá a přesto na tebe neobvyklá.... vidím tě skrze ní, na dlouhé pouti ... a spolu s temnookými anděli všehomíra, střežím tvé kroky. ****

tyjo, to je dlouhý..

trošku křečovitě vystavěné a překombinované mi to přijde.. skoro bych řekl upečlivší... ale na Písmák je to pořád lepší průměr... :-) *

Smetiprach: umělecký záměr lyrického subjektu, ne? přeci....!!!! :-)))

mně to celkem strhlo :) vy dý chá vám *

Markéto, právě toho jsem se obával... :-))

Smetiprach: neříkej... ajakpakto?

sedí mi.... t

tak je plná výkřiků, těch tam někde zevnitř...až se mi celé já sevřelo, jak čtu...až je mi teskno...a přitom na konci naděje, že bezedné dno jest a jest od čeho se odraziti...a prázdnem plout...jak ryba vodou*

Skvělá... Budu křičet s tebou... dostanem to ven, alespoň trochu... Tip* mé nej... Výběr i klubík