Pojď se mnou

A kam to vlastně jdeme,
zeptal se chlapeček.
Já ukázal na nebe,
temné plné hvězdiček.

A je to moc daleko,
pár pohybů hlavy naznačující ne.
Zpocený vnímal horko
uvědomoval si, že cestu zapomene.

Dovedeš mě pak zpátky domů?
........
Budeme tam hodně dlouho?
........
Jsi ten co chodil do mých snů?
lehce se hlo moje sukno.

Dál nejdu tak řekni kam jdeme...
Podíval se na mně a pochopil kdo jsem.
Vždycky totéž a nikdy stejně,
je lehce zachytí jen mokrá těžká zem.

Roztáhl jsem křídla a nechal ho ležet,
pár lidí už kolem něho stálo.
Z výšky jsem viděl ten podivnej svět,
kde všem zatím všední se zdálo:
Jak se smál, když dostal svoje kolo,
jak plakal, protože na něho nezbyla dvojce.
Teď každý proklíná mne, mé velké zlo,
dělám to pro vás tak kdy si uvědomíte přece,
že jednou přijdu a nenechám se odstrčit,
stejně jenom pozorujete,když smíte žít.

---