Trust flowers

Proč jsou všichni tak stejní a přitom jedineční?

Mrtvé tóny klavíru v mollových akordech
chutnají stejně jako hořký slzy zklamání a
pokut-za to, že je člověk blbej!

Šťastné tóny už nejspíš neslyším
nebo možná
ani nechci slyšet
ačkoli se vnucují téct proudem
stejně jako červené vínko v dlouhém brčku.

Ale víno se přeci nesmí na lačný žaludek---

Často pak bolí
hlava a duše a svědomí
&
celej svět
a hlava našeho světa

a bolí,
bolí-nepoletujeme si bezstarostně jak
motýlci v bříškách.

Jsme jen tlustice
vypořádávající se s Indulonou místo
VODY.

We are trust flowers.
We will be dead flowers.

Už žádné slunce,
které by nám čistilo zmatené chutě
a myšlenky. Radost hoří. Sebeukájení není lákavou možností.

Pojďme si udělat kávu a zalézt do postele...

---