Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ornitologie

15. 10. 2005
6
0
1797
Autor
pekylau

 

´´Ne, nikam nejdu! Se všemi opeřenci jsem nadosmrti zkončila!´´ zakřičela vztekle a zabouchla dveře před nosem nic nechápajícímu Zdeňkovi.

Přitom to bylo všechno tak dokonalé. Před pár měsíci měla dost problémů, takže jí Zdeňkova nabídka přišla docela vhod.

Ornitologie!

 Svět přírody se svým klidem a harmonií. Procházky jarní krajinou, koncert opeřených zpěváčků. Hotový balzám na duši. Nemohla se dočkat každé další volné chvilky, kterou bude moci ztrávit v tom neposkvrněném světě. Pozdravit se s drozdem, obdivovat perletivého špačka naparujícího se v ranním slunci a když malý střízlík spustil svoji výřídilku, byl svět dokonalost sama. Rázem zapomímala na  lidský svět s celou jeho hrubou realitou.

 

Všechno to začala ta zpropadená kukačka.

Že snáší vejce do cizích hnízd, věděla už ze školních lavic. Dalo by se říci, tmavá vyjjímka. To že jich ale snáší přes dvacet a ještě je tak blbá, že je strká i do malých otvorů, to jí ve škole nikdo neřekl. No a chudák malá kukačka, potom co vyhází děti svého hostitele, umírá vykrmená hlady, protože se nedostane ven. Jak je to kruté, pomyslela si tehdy.

Ale co. Je to jen pitomá kukačka, která potvrzuje nevinnost ptačího světa. Navíc se  právě v kůlně zahnízdila do role starého papíru červenka. To bylo radosti. Hlavně jí nevyrušit. Dva týdny ji chodila po špičkách pozorovat, jak láskyplnně předává své mateřské teplo budoucí generaci

Ale potom, jednoho dne... .

Rozházené hnízdo a rozbitá vajíčka s již skoro hotovou drobotinou. Do smrti na ty velké oči malých, nikdy se nevylíhnutých tělíček nezapomene.

To je život, snažila jsem se přesvědčovat sama sebe, ale harmonie se pomalu neharmonicky otřásala v základech. Naštěstí se tou dobou ve střeše zabydlily sýkorky. To byl provoz. Hodiny sledovavala to hemžení. Nenasytná drobotina a táta s mámou, kteří nevědí kam dřív skočit.

Ale potom, jednoho dne... .

Pod střechou, na dlažbě to nejčilejší z mládátek.

 Na maděru!

Již s velkou dávkou skepse, ale stále ještě jaksi radostně, obdivovala  v létání úspěšnější sourozence. První letecké pokusy z větve na větev.

Ale potom, jednoho dne´... .

 Sojka!

 Nic nepomohlo hrdinné snažení obou rodičů... .

 

----------------------------

 

Vracím se zpátky do světa lidí. 

Nebo že bych to zkusila raději s vyšíváním?  


vesuvanka
23. 12. 2005
Dát tip
Ráda jsem si přečetla.... pěkně napsané a mám dojem, že ornitologie Ti vůbec není cizí .... TIP

pekylau
01. 11. 2005
Dát tip
Pozdě, ale přeci - díky.

fungus2
15. 10. 2005
Dát tip
Ech. To je smutné**

Rabb
15. 10. 2005
Dát tip
Ale potom jednoho dne... Je to smutné, ale musím se usmát...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru