Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePara - vánkům
Výběr: jenyk, hermit, a2a2a
20. 10. 2005
23
2
7281
Autor
Yeziiinka
Stalo se mi 11. října 2005 ... tohle město je malé. A míjení prosí o opatrnost. Ještě chci říct, že Tě mám ráda...
Už se posaď
vždyť je to pár chvilek
co jste v koutě brčkem limonádu
no a zatím za tvou hlavou vzadu
lokal jeden tvrdou přímo z lahve
Proč taky ne
Za barem se stejně mění vlasy
černé za zlaté a nebo celé slečny
té i té je člověk v koutě vděčný
celkem vzato hlavně za počasí
no a za tu poloplnou kávu
z poza paravánků neví nikdo druhý
žes v ní našla rozbíhavé kruhy
že ji srkáš rovnou do rukávů
Ale ať. I tam to přeci hřeje
a je jedno, co se tehdy zdálo
tenhle kout je v koutě natrvalo
para - vánkům dech se nezachvěje
...
2 názory
velmi pěkný vázaný verš, skutečně, nikde nic dosazovaného,
perfektní rytmus, a přitom takový šansónový střih i vtip, tenhle kout je v koutě natrvalo, taktéž rozbíhavé kruhy, obojí má nápad, snad jediné, co neodpovídá mému gustu - para - vánkům, s tou pomlčkou na konci to člověka zastaví v plynulosti vnímání. Ale je to inteligentní báseň - t,v
s kávou si taky nepomůžem
černá ho totiž vůbec láká
k revolucím a čistkám - nuže
pít se dá taky na stojáka...
:)
Ach, ó jéje, co jen říct?
že kromě tří pokladů
už nemá nic,
že na hlavu byl poražen,
a že z jeho kostí bude zem.
Vždyť láskou být sežrán
to vždycky chtěl
a nadvakrát! co jen to za úděl
ty milostnice jemu připravily? :)
Yezzinky zlostnice ...
anebo víly?
A tři poklady?
ty nezůstaly
neboť nejsou ve věcech...
Vždyť je, tak jako lásku,
nese dech ...
Ukraden, otesán a sněden...
a ještě zpívá - nadšen tím!
Sestřičko, my si dobře vedem!
My dvě jsme, Yezi, príma tým!
a sladký jako malina...
Takhle to vždycky začíná:
Jeden nám voní pod nosánek
a když je jasné, že otesánek
není ten chutný ničema
chrastíme před ním klíčema
a řečičkama - to se ví
slibujem lásku, cukroví...
Se sestřičkou jsme tak moc milé
blíží-li se k nám Smolí-filé...!
Já se picnu! Tohle se přebít nedá. Teď jsem fakt žádostivá, co na to Smolí-filé. (Může si za to ale sám, inspiroval nás tím svým "kdo koho sní"), že?
Ukradly Yezzinky ješitu
jen kvůli otesání.
Jediný důvod není tu
ke strachu nebo bání!
Nařčení se však nebrání
ty chytré plavovlásky,
Smolíčka snědly prý hlavně z lásky
protože byl "k sežrání".
Armand, ó ten je ješita!
a ví, že vše se nasčítá
když myslí jenom na sebe
zármutek vůkol seje
ošklivec zlý a mrzutý
v záhubu rychle spěje!
Yezzinky, vidím, taky nosí
nahoru k nebi, nosánky
Smolíčka chtějí rozsápat!
Kdo koho sní, a co se smí?
jsme vlci z lesů, hladoví
vrčíme, zlíme, kdo jen ví
co je to v nás, co nese hlad?
Je to jednoduché, milý můj Armíne - zjistila jsem, že Smolíček je Neotesaný :))
Ale jen trošku. A navíc - víla už ho tu otesává... takže si budu muset najít nějaké jiné indicie...
A pokud není, však my ho společnými silami přivykneme - a zas máme další dobrý skutek na kontě! ;-))))
:) Smolíček nebohý pacholíček
co jen má si počít?!
do plamenů v krbu civět
a pak z okna m....!
:)
ps: protože babička říkávala, že ten kdo se dlouho dívá do ohně...
pps: ale jinak ať si to milé Yezinky neberou osobně, ani špetičku .-)))
ppps: jak pozná Yezinka Smolíčka od Otesánka? Aby pak nelitovala a nedivila se, kamže to pro maso zašla :)
co jako fuj!?
nevoní hnůj?
rýmy má báječné
smolíček
netečně
svůj je,
jen svůj!
:)))
jak nevoní nám hnůj,
tak ani samochvála -
cožpak nevíš to?
ničeho tedy nelituj
ať pýcha dál si cválá
ješito!
:-)))
A já jsem... - z toho jelen (dva jeleni, neb já i ona jedna jsme, viď, sestřičko? :)...)!
No jo, jenomže mezi yezinkami a jeleny panuje antagonistický rozpor, tak jakpak my se s tím vypořádáme? Aha. Jeleni jsou naše lepší já (Jekyll) a yezinky to horší já (Hyde). Takže my dvě tvoříme jednotu protikladů, jsme dvě strany jediné mince. Na nás, sestřičko, si nikdo nepřijde a na nás nikdo nemá! Ha! (Smolíček má, chudák, smůlu)
Lépe to říct nejde... úplně mě to dojalo a Smolíčka nelituju - myslím, že je na tenhle úděl tak nějak přirozeně zvyklý :)
ó jéé... dvě Yezzinky! :)) ... dveře na petlici!!!! :)))) a z okna volám jelena.
tak .-)
Vílo moje...
občas si lámu hlavu nad tím, že se tak dobře známe... jsi moje druhé já, málo platné. Děkuju, protože jsi to lepší já a přinášíš mi víc, než si zasloužím. Už jen tím, že se ozveš.
A Armandíkovi... takový Smolíček, jako jsi Ty, mi vždycky bude stát za to, abych se sladkými řečičkami třeba přetrhla :)))
Máš pravdu, alter ego, ale jen pokud jde o Smolíka. Pro laskavé srdce, jaké má, je radost a správná věc se třeba přetrhnout ;-))).
No ale abychom to zase nepřehnaly... - budeme radši předstírat, že ho tak nebaštíme, jo?
No znáš je, oni se pak ze sebe moc nadchnou... :)))
Překrásná báseň, trochu ale bolí a chutná po zklamání. Sestřičko jarních vánků, nebuď smutná! T**********
:) ..ty lichotnice!... stále ty tvé Yezzinčí zvyky :)))) pro trošku toho tepla ze světnice (a masa v hrnci) .-)
"tenhle kout je v koutě natrvalo" :))
zdá se mi, báseňka tvá, být velmi osobní, a tak, přiznám se, že do ní dnes tolik nevidím...
jen že, děkuji za přečtení :)
Děkuju všem za návštěvu... je s Vámi dobře.
Armand: je, velmi. Mluvím v ní se mnou. Vidíš dobře, ostatně, jako vždycky... :) Díky.
Ještě Armandovi upřesnění: to, co jsem před chvílí napsala, se netýká prologu!!! :))