Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Obraz v okně
datum / id21.10.2005 / 181341Vytisknout |
autorpekylau
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2015x
počet tipů7
v oblíbených0x
Prolog
Obraz v okně

             <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

 

                             Jediné, co si z toho dne výrazně pamatuji, je okno. Staré, tisíckrát natřené, bílé okno a v něm  zašedlý  podzim neudržovaného městského parku.

A pak už jen tu bolest.

Při slově bolest se vám vybaví bolest zubu, nebo naraženého kolena. Tahle byla jiná. Bolest, která naplní každý milimetr vašeho těla.

 Těžká, černá.

A když jsem si myslel, že to dál nevydržím, že už to nemůže být horší, tak v ten moment to začalo bolet doopravdy. Ještě těžší, ještě černější. Od té chvíle, ať už  trvala dny, hodiny, nebo jen pár vteřin, vím, že člověk vydrží všechno. Možná něco nepřežije a fyzicky odejde z tohoto světa, ale pokud neodejde, vydrží všechno. Ba co více, on si  na to začne časem dokonce i zvykat.

 I na bolest.

Takže i když to vlastně bolí stále stejně, bolí to člověka, z nevysvětlitelných důvodů, méně a méně.

Však než-li jsem si já mohl začít na své utrpení opravdu zvykat a tím i méně trpět, bylo pryč.  Jako když vytáhnete roletu na břehu moře a díváte se přímo do vycházejícího  slunce. Tak oslňující pocit mě náhle naplnil.V jediném okamžiku jsem se zbavil celé lidské těžkosti. Jak neuvěřitelný sen si promítám  uplynulý čas a znovu v sobě cítím tu lehkost.  Štastné chvíle splněných dětských i těch dospělejších snů, o kterých jsme všichni věkem přesvědčeni,  že navždy jen sny zůstanou.  Vykulenýma očima jsem se znovu a znovu nevěřícně díval zkrz to staré, bílé okno a viděl za ním zasněžené panorama horských velikánů. Po tom těžkém, černém zážitku, jako kdyby se mi v hlavě všechno rozzářilo. Bylo mi najednou  jasné, kde se cítím dobře, co mě baví, co mě chutná, i kde se necítím dobře, co mě nebaví, i z čeho je mi  prostě na blití. Stačilo se jen zeptat, uvědomit si. - Chci to? Líbí semi to? Je to v pořádku? A já náhle  věděl, že znám správnou  odpověd.

Celé tři krásné, neposkvrněné  roky to trvalo.

  na posledních  pár týdnů.

Přicházela v intervalech, které se časem pomalu, ale nezadržitelně zkracovaly.

 Ne ta černá, těžká, ale nečekaná, zákeřná, která zanechávala stopy. Jako kdyby se s každým jejím odchodem navracela úleva již jen částečná. Jak prorezlá vodní nádrž, prokapávající stále víc a víc a jednoho dne … .

Zákeřně, nečekaně.

 

 

Otevřené oči jsou asi jediným orgánem, který již opravdu registruje své okolí. Zbytek těla stále  nemůže, nebo spíše nechce uvěřit. Bílá postel, ruce pevně připoutané k železným okrajům. Několik postav postávajících u dveří malého pokoje s důvodem k nějaké veliké radosti. Slzy dojetí, rozpačité usměvy.

Další a další tělěsné orgány začínají neochotně plnit svoji funkci.

´´Je uzdraven.´´

Pološeptem vyslovená slova  se bezradně převalují v mé blízkosti a nemilosrdně vyčkávají na příjem v pomalu se probouzejícím mozku.

 

              ´´Ještě to sice  nějakou dobu potrvá, ale z nejhoršího je venku.´´

 

                Bolest.

 

                 Ne ta černá, těžká, ani ta nečekaná, zákeřná. Tohle je  bolest tesknící, postrádající, vzpomínající. Bolest starého věrného psa, ležícího u svého umírajícího pána. Můj prázdný pohled se odvrací od postav, které stále více nabývají povědomosti jakýchsi dřívějších časů a spočine na okně. Na starém, tisíckrát natřeném, bílém okně.

 

 Zašedlý, sklem provlněný obraz neudržovaného městského parku.

                                                        

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.11.2005 00:00:00dát kritice tipVitex
avi
08.11.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Mermomoc
StvN
Vitex
Cením si opravdu každého vzkazu. Proto už jsem vážně začal vytukávat, ´´o čem že to vlastně je.´´ Ale věřte mi, byl to pocit, jako když někoho svlékáte z kůže. A při tom mě napadlo, že u mnoha knížek, obrazů, filmů taky vlastně dodneška nevím ´´o čem to je,´´ ale mám s nimi spojený pocit, náladu.
A tohle mělo být ´´jen´´ o pocitu.

Mimochodem, ta první odpověd pro StvN byla myšlena obsahově vážně.
08.11.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
.
08.11.2005 00:00:00dát kritice tipStvN
:)
06.11.2005 00:00:00dát kritice tipVitex
Pane bože ! Vůbec nevím o čem to je (no, trochu tuším...) (a možná v tom to je...) ale je to úplná paráda – panečku – to jsem nečekal – jak dlouho jsem na Písmáku hledal takovou věc...
*
25.10.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
StvN - No vidíš a to je přesně ono.[....nohu ujelo]
24.10.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
StvN - O tom, co potom a proti své vůli zase zpátky.
24.10.2005 00:00:00dát kritice tipStvN
A já myslel, že je to jenom o tamtom, co se jednou těsně před tím než ujelo.
23.10.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Mermomoc - Za pomoc díky, už si nic nelámu.
23.10.2005 00:00:00dát kritice tipStvN
O čem to vlastně je?
22.10.2005 00:00:00dát kritice tipMermomoc
skrz...i z čeho
...přicházela v intervalech, které se časem pomalu, ale nezadržitelně zkracovaly.
to snad ano
22.10.2005 00:00:00dát kritice tippekylau
Díky vám oběma.

Mermomoc - trohu si lámu hlavu nad tvým vzkazem. Pomůžeš mi ...
22.10.2005 00:00:00dát kritice tipMermomoc
celkově taková upovídaná pocitovka, ale právě jakýsi zvláštní pocit navodila.
...a vypsaná věta mě zaujala.
21.10.2005 00:00:00dát kritice tipfungus2
Dobré**


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor