Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Obraz v okně

21. 10. 2005
7
0
2205
Autor
pekylau

            

 

                             Jediné, co si z toho dne výrazně pamatuji, je okno. Staré, tisíckrát natřené, bílé okno a v něm  zašedlý  podzim neudržovaného městského parku.

A pak už jen tu bolest.

Při slově bolest se vám vybaví bolest zubu, nebo naraženého kolena. Tahle byla jiná. Bolest, která naplní každý milimetr vašeho těla.

 Těžká, černá.

A když jsem si myslel, že to dál nevydržím, že už to nemůže být horší, tak v ten moment to začalo bolet doopravdy. Ještě těžší, ještě černější. Od té chvíle, ať už  trvala dny, hodiny, nebo jen pár vteřin, vím, že člověk vydrží všechno. Možná něco nepřežije a fyzicky odejde z tohoto světa, ale pokud neodejde, vydrží všechno. Ba co více, on si  na to začne časem dokonce i zvykat.

 I na bolest.

Takže i když to vlastně bolí stále stejně, bolí to člověka, z nevysvětlitelných důvodů, méně a méně.

Však než-li jsem si já mohl začít na své utrpení opravdu zvykat a tím i méně trpět, bylo pryč.  Jako když vytáhnete roletu na břehu moře a díváte se přímo do vycházejícího  slunce. Tak oslňující pocit mě náhle naplnil.V jediném okamžiku jsem se zbavil celé lidské těžkosti. Jak neuvěřitelný sen si promítám  uplynulý čas a znovu v sobě cítím tu lehkost.  Štastné chvíle splněných dětských i těch dospělejších snů, o kterých jsme všichni věkem přesvědčeni,  že navždy jen sny zůstanou.  Vykulenýma očima jsem se znovu a znovu nevěřícně díval zkrz to staré, bílé okno a viděl za ním zasněžené panorama horských velikánů. Po tom těžkém, černém zážitku, jako kdyby se mi v hlavě všechno rozzářilo. Bylo mi najednou  jasné, kde se cítím dobře, co mě baví, co mě chutná, i kde se necítím dobře, co mě nebaví, i z čeho je mi  prostě na blití. Stačilo se jen zeptat, uvědomit si. - Chci to? Líbí semi to? Je to v pořádku? A já náhle  věděl, že znám správnou  odpověd.

Celé tři krásné, neposkvrněné  roky to trvalo.

  na posledních  pár týdnů.

Přicházela v intervalech, které se časem pomalu, ale nezadržitelně zkracovaly.

 Ne ta černá, těžká, ale nečekaná, zákeřná, která zanechávala stopy. Jako kdyby se s každým jejím odchodem navracela úleva již jen částečná. Jak prorezlá vodní nádrž, prokapávající stále víc a víc a jednoho dne … .

Zákeřně, nečekaně.

 

 

Otevřené oči jsou asi jediným orgánem, který již opravdu registruje své okolí. Zbytek těla stále  nemůže, nebo spíše nechce uvěřit. Bílá postel, ruce pevně připoutané k železným okrajům. Několik postav postávajících u dveří malého pokoje s důvodem k nějaké veliké radosti. Slzy dojetí, rozpačité usměvy.

Další a další tělěsné orgány začínají neochotně plnit svoji funkci.

´´Je uzdraven.´´

Pološeptem vyslovená slova  se bezradně převalují v mé blízkosti a nemilosrdně vyčkávají na příjem v pomalu se probouzejícím mozku.

 

              ´´Ještě to sice  nějakou dobu potrvá, ale z nejhoršího je venku.´´

 

                Bolest.

 

                 Ne ta černá, těžká, ani ta nečekaná, zákeřná. Tohle je  bolest tesknící, postrádající, vzpomínající. Bolest starého věrného psa, ležícího u svého umírajícího pána. Můj prázdný pohled se odvrací od postav, které stále více nabývají povědomosti jakýchsi dřívějších časů a spočine na okně. Na starém, tisíckrát natřeném, bílém okně.

 

 Zašedlý, sklem provlněný obraz neudržovaného městského parku.

                                                        

 

 

 

 


Vitex
24. 11. 2005
Dát tip
avi

pekylau
08. 11. 2005
Dát tip
Mermomoc StvN Vitex Cením si opravdu každého vzkazu. Proto už jsem vážně začal vytukávat, ´´o čem že to vlastně je.´´ Ale věřte mi, byl to pocit, jako když někoho svlékáte z kůže. A při tom mě napadlo, že u mnoha knížek, obrazů, filmů taky vlastně dodneška nevím ´´o čem to je,´´ ale mám s nimi spojený pocit, náladu. A tohle mělo být ´´jen´´ o pocitu. Mimochodem, ta první odpověd pro StvN byla myšlena obsahově vážně.

pekylau
08. 11. 2005
Dát tip
.

StvN
08. 11. 2005
Dát tip
:)

Vitex
06. 11. 2005
Dát tip
Pane bože ! Vůbec nevím o čem to je (no, trochu tuším...) (a možná v tom to je...) ale je to úplná paráda – panečku – to jsem nečekal – jak dlouho jsem na Písmáku hledal takovou věc... *

pekylau
25. 10. 2005
Dát tip
StvN - No vidíš a to je přesně ono.[....nohu ujelo]

pekylau
24. 10. 2005
Dát tip
StvN - O tom, co potom a proti své vůli zase zpátky.

StvN
24. 10. 2005
Dát tip
A já myslel, že je to jenom o tamtom, co se jednou těsně před tím než ujelo.

pekylau
23. 10. 2005
Dát tip
Mermomoc - Za pomoc díky, už si nic nelámu.

StvN
23. 10. 2005
Dát tip
O čem to vlastně je?

Mermomoc
22. 10. 2005
Dát tip
skrz...i z čeho ...přicházela v intervalech, které se časem pomalu, ale nezadržitelně zkracovaly. to snad ano

pekylau
22. 10. 2005
Dát tip
Díky vám oběma. Mermomoc - trohu si lámu hlavu nad tvým vzkazem. Pomůžeš mi ...

Mermomoc
22. 10. 2005
Dát tip
celkově taková upovídaná pocitovka, ale právě jakýsi zvláštní pocit navodila. ...a vypsaná věta mě zaujala.

fungus2
21. 10. 2005
Dát tip
Dobré**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru