Podzim na provázku

                                                   Nechal jsem si

                                                               vpustit žilou barvu vzduchu

                                                                         roztroušenou v lahvi

                                                                                   s tlustým sklem

                                                    zkreslenou v každodennosti zítřku

                                                    soumrak

                                                    si malé děti

                                                    vodí na provázku

                                                                „draku!“

                                                    „zazpívej“

                                                    a v třpytivém mrázku zapadá ráno

                                                                         v otevřených očích

                                                                 kousek za duhovkou

                                                    odráží stíny -pestrobarev-

                                                    plave k obloze

                                                    tempy mašlí

                                                    přivázaných k ocasu – pro krásu –

                                                    volá dolů

                                                    dlouhé tóny podzimů

                                                    .