DiagnÓZA: vLEKLÁ VÁHAvost

hmm...inspirace není nikdy dost Tak vám nevím, Merle, Zolli, Vojtku atd...asi bych to nevzdávala, četla jsem ve vlaku, v autobuse i pěšky, až mi konečně zasvitlo (popadesáté snad ;-) a stálo to za to ;-)) Složitě to fakt vypadá jen na prvních několik pokusů, každý verš totiž říká strašně moc a z každého by se dal vytvořit samostatný obraz. Myslím tedy, že konečně chápu :-) i když s těmi pocity se nyní asi nemůžu ztotožnit, přesto jsem tam taky určitě už někdy byla... Forma téměř bez chyby, někde možná až příliš moc bez chyby, propracované do posledního slova, proto tady má každé slovo svůj důležitý neoddělitelný význam, jako je tomu ostatně u autora téměř vždy zvykem ;-)) "rouhání potuchy zklamu v odlesku bočních zrcadel" ...snad jediné, kde tápu Dá se říct, že celkově obsah odpovídá názvu. O emocech neemocionálně psát je umění, držet se vleklé váhavosti...asi taky, jde o to, jestli to někdo ocení. jako báseň - krááásné! típí