Kaktus

Našel jsem kaktus. V botě. Když jsem vytáhl poslední trn z nohy, počal jsem přemýšlet co s ním. Byl malý, kulatý a zelený vztekem, a proto jsem ho položil do klícky po kanárkovi, aby neutekl a nezpůsobil už nikomu bolest. Intenzivně jsem jej zaléval a on rostl jako z vody a po čase mu byla klícka malá. Dal jsem ho tedy do boudy po našem bernardýnovi, ale on pořád rostl a byl vztekem ještě zelenější než dřív. Přenechav mu svůj pokoj, odstěhoval jsem se do kuchyně. Kaktus pořád rostl, naučil se mluvit a záhy i nadávat. Nevím jestli je normální, aby kaktus mluvil, ale nadávat mi neměl. Abych ho potrestal, přestal jsem ho zalévat, jenže on na oplátku prorostl do stoupačky a bral si vodu sám, načež citelně stoupla spotřeba vody a peněz. Až když nám odpojili vodu, přestal nadávat a začal se chovat slušně. Pak dokonce začal číst a po čase mi oznámil, že chce studovat na univerzitě. Přihlásil jsem ho tedy, ale oni řekli, že kaktusy neberou. Nebohý kaktus se tuze rmoutil, přestal pít a uschnul. Na mou duši, věřte mi!