Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tobě...

22. 06. 2006
33
6
5122
Autor
Myna

Nestojím o kritiku, mám jen nějaký splín a chce se psát...

   Ležím u Tebe na koberci. Upatlávám skleničku s whiskou a hledím před sebe. Po páteři mi sjede studená krůpěj potu. Otočíš se na bok, abys do sebe obratil dalšího panáka. Zaměřím se na etiketu slavného Jacka a udělá se mi zle, jen při pohledu na obsah. Nevím, proč to tak rád piješ? Asi si chceš dokázat, že na drahý pití máš.

   Zapálíš cigaretu a podáš mi ji. S vděkem nasaju kouř do plic. Mlčíme. Post coitum. Dnes naposledy. Tak jako včera, před týdnem, měsícem... Pořád dokola. Rukou Tě pocuchám v blonďatých vlasech. Po tváři se Ti rozlije blažený úsměv. Vím, co na Tebe platí. Místnost se pomalu halí do kouře. Mizíš mi v šedavém dýmu. Za dvě hodiny to bude realita. Ještě celých stodvacet minut tu s Tebou budu ležet, líbat se, milovat, popíjet Jacka, kouřit jednu cigaretu za druhou, mluvit... Chtěla bych si tu chvíli užít co nejvíc, ale paradoxně se od Tebe odtáhnu a jdu do koupelny.

   "Jdeš si hodit sprchu?" hulákáš za mnou. Nepostřehneš, jak na sebe fascinovaně hledím do zrcadla. Studenou  rukou se chci dotknout odrazu naproti. Mám pocit, žes mi mou nevěru vytetoval na čelo, všude po těle Tě cítím a vím, že ten pocit nesmyju... Těžko se myje černé svědomí.

   Děsím se příchodu domů, lhaní, že jsem u kamarádky, která vůbec není ve městě. Děsím se vysedávání u  večerních zpráv s ním, jeho komentářů ke sportu, nucenému hovoru, jak jsme se měli v práci... Děsím se, že to na mně pozná, že mě odhalí a pak... Pak. Co bude pak? Budu slibovat, prosit, omlouvat se? Nebo si vezmu svoje věci a půjdu za Tebou? Chce se mi usmát nad tou naivní myšlenkou. Můžeme fungovat jen jako milenci. V realném životě nemáme šanci.

   Stojíš ve dveřích. Trochu mi naskočí husí kůže, když se odlepíš od futer a jdeš ke mně. Hladíš mě ve vlasech, na šíji, po zádech... Tiskneš se ke mě, víčka se skloní v tichém odevzdání, opírám se o umyvadlo. Uhýbám hlavou před horkými rty, co tak pálí. Zatmívá se mi před očima, slyším šeptání, ruce Ti tančí po mém těle... Sklouzáváme na podlahu, držíš mi ruce nad hlavou, pevně je mačkáš a šeptáš, že mě nepustíš... Dlažba nepříjemně studí, ale pro tuhle chvíli je mi to jedno.

  Pak se mi podíváš do očí. Snažím se vyčíst Tvůj upřený pohled. Máš mě v hrsti, nemám kam utéct. Možná se Tě v takových chvílích i trochu bojím... Musím to skončit, tohle už přesahuje rámec dohody, přerůstáš mi přes hlavu, moc se mi pleteš do života, už nesmím riskovat! Skončím to. Dnes večer.  

  Proč to nikdy neřekneš? Čekám na to už tak dlouho! Já vím, domluva byla jasná. Jen sex. Už mě nebaví poslouchat, jak skvělá a úžasná jsem v posteli! Řekni mi něco jiného... Pověz mi to a já zůstanu... Mokrá těla se na sebe nalepí v posledním záchvěvu slasti. Sklouzneš ze mě a v náruči odnášíš do postele...

   Projedu hřebenem vlasy. Obličej lehce přepudruju, rty obtáhnu rtěnkou a sladce na sebe mlasknu. Celou dobu mě pozoruješ.

   "Petře... já..." Hlasivky se vzepřou. Ještě ne... Nemůžu teď odejít. Ať mi spadne celý svět na hlavu, i kdyby mě to mělo zničit, nemůžu to utnout... "Ozvu se ti. Pa!" Už si nenechám dát pusu na rozloučenou, schválně před ní uhnu a s klapotem mizím po schodech, nesmím se ohlížet, i když vím, že na to čekáš...

   V podzimní uplakané noci čekám na tramvaj do stanice Stereotyp. Stanici Touha jsem před momentem opustila. Vracím se do reality, snažím se na něj těšit, docela se mi to daří. Vypouštím Tě z hlavy zároveň s klapnutím dveří našeho bytu. Naproti mi vyběhne kocour, beru ho do náruče.

   "Ty jsi přišel přivítat paničku? Hodný Matýsek, hodný. Kdepak máš paníčka?" Sedí v kuchyni, po tmě. "Ahoj, proč si nerozvítíš?" Klapnu na vypínač. Pokojem se rozprskně žluté světlo. "Dal jsi Matesovi konzervu?" Hladím kocoura a nahlížím do lednice. "Byl jsi nakoupit? To je fajn, já vůbec nestíhala. Strašnej fofr v práci, taky mě zdržela Monča, znáš to. Jakmile spustí o Adamově mámě a neví, kdy přestat." šveholím, zdá se tu být podivné ticho.

   "A kde jste byly?" Trošku mě zarazí studenost jeho hlasu, na kterou jsem si ostatně po letech společného bydlení zvykla. Jeho nálady už znám.

   "No přece u ní doma. Adam je v práci, daly jsme kafe, a pak i panáka na povzbuzení. Popravdě takovou tchýni bych nechtěla!" zkouším zavtipkovat. Kocour seskočí na podlahu a hladově se mi tře o nohy. "Už dostaneš napapat, broučku."

   "A Monika v pohodě?" Co je to za otázky, k čertu?! Pokrčím rameny a rozdělám kocourovi konzervu. "Takže určitě víš, že je v nemocnici?" Otvírák mi vyklouzne a břikne o plovoucí podlahu. A je to tady!

   "Volal mi Adam, prý ji srazilo auto na přechodě."

   "Proboha! A je v pořádku?!"

   "Bude." Rozklepaná se posadím na okraj židle. Mates může zešílet, protože jeho konzerva nehnutě stojí na lince a nevypadá to, že by mu ji jeden z nás dal.

   "Kdy...kdy se to stalo?" ptám se tiše.

    "Dvacet minut po tvém odchodu z domu." Důležitě se odmlčí: "Kde jsi byla?!" hlas se mu třese, možná víc než mě. Uhnu pohledem a rychle vyškrabávám konzervu do misky. Kocour zaboří čumák do vonícího masa a už ho nic nazajímá. Jak ráda bych si vyměnila role. Být tak kocourem... 

   Mám lhát? Kdepak! tak rychle už žádnou lež nevymyslím, alespoň ne věrohodnou.

   "Můžeš mi, laskavě, odpovědět, kde jsi byla?!" Na sucho polknu a chci ze sebe vypustit lež jak nikdy v životě. "Aha! Já idiot, se vlastně špatně ptám! S kým jsi byla?!" Stojím jak staršák v zelí, ruce mi odevzdaně klesnou. tak mi jednu vraž, ať se ti uleví.

   "Je to ten zasranej doktůrek, že jo?" vytřeštím oči.

   "Nevím, o co ti jde. Tak jsme nebyla s Monikou, musím ti hlásit, kam jdu a s kým?" Nejlepší obrana je útok. Demonstrativně praštím s otvírákem o novou kuchyňskou linku. Přesně o tu, kterou jsem si vysnila.

   "Nemusíš mi nic hlásit! Dělej si, co chceš, ale zatraceně nikdy mi nelži!" Kocour se mi vděčně otírá o nohy.

   "Jak dlouho to trvá?!" Zvednu hlavu:

   "To nechceš vědět..."

   "Dobře! Je to dýl jak měsíc?" V duchu si odfrknu. Vedle, chlapče, vedle. Trvá to od prvního okamžiku, co k nám nastoupil. Slzy dopadají na stůl. Nechci brečet. Nechci! Nebudu! "K čertu proč teď brečíš?! Chrápeš s nějakým...nějakým..." rozhořčeně hledá slovo, které by vystihovalo jeho zhnusení a opovržení. "S nějakým doktorským ksindlem a najednou mi tu roníš slzy! To je to tak vážný?"

   "Vůbec ne!" vykřiknu ve snaze přeřvat jej.

   "A pak že ženský zahýbají jen z lásky!" Kdo řekl takovou blbost?!

   "Co míníš dělat dál?!" Sklopím potupně hlavu. Nechtěla jsem mu ublížit. Vidím, že ho to bolí, konečně vidím, že mě měl rád... má? Nebo je to jen uražená mužská ješitnost?

   "Sbalím si věci a půjdu k našim." zvedám se a chci jít do ložnice.

   "Proč nejdeš k němu?" Zastavím se:

   "Protože ho nechci." Zoufale si prohrábne černé vlasy. Černé jako noc. Už dlouho jsem ho nehladila ve vlasech... Kdy to přestal mít rád?

    Sedíme naproti sobě. Hledíme si na dlaně. Mlčíme. To ticho zabíjí.

    "Skončíš to nebo ze mě míníš, dělat dál paroháče?!"

    "Skončím." Dveře s řinkotem třísknou.

 

   Roztřeseně píšu strohou smsku: "Vsechno prasklo, musime prestat." Choulím se v koupelně na zemi, proud slz už nebrzdím, čekám... Čekám a doufám, že mi napíšeš, ať s ním nejsem. Jsem zoufalá, vím, že život s Tebou nemá perspektivu, ale já Tě chci! Nevyznám se v sobě, nechápu, co mě k Tobě tolik táhne! Popletl jsi mi hlavu, to přece mělo opadnout, vyprchat a ne se prohloubit! 

Odpověď je vyčerpávající: "Dobre."

   Sedím na koberci a tiše brečím. Oranžové světlo pouličních lamp mě hladí. Ale na duši mě bolí...Takže přece jen konec.

   Co jsem čekala?


6 názorů

Elyon
19. 01. 2008
Dát tip
Skutočne skvelá poviedka!

Tak silné věci není dobré číst ve 4 ráno...*

nonamebeast
15. 05. 2007
Dát tip
čte se to naprosto jedním dechem...a je to něco...oh, nějak nevím jak reahgovat, prostě uuh...asi ses potřebovala moc vypsat,dávám ti tip,jo,vážně skvělé..

MAJKL65
11. 04. 2007
Dát tip
Největší příběhy píše sám život. Díky za hlubokou sondu do ženské duše. Love hurt.

NEVE
15. 02. 2007
Dát tip
Tak tohle s emi opravdu moc hezky četlo.Je to pěkně napsané a je to silný příběh,máš ode mne TIP

eulálie
05. 01. 2007
Dát tip
četlo se skvěle no ikdyž jsem to asi někde četla už tak stokrát, ale je to fakt výborně napsaný *

Myna
05. 10. 2006
Dát tip
silence: děkuji:o)

silence
05. 10. 2006
Dát tip
mno, me nic nepomatlo, ale nejsem povidkolog.:) Kazdopadne se mi to libilo a za az mrazive verohodnou citovost davam *

Myna
01. 10. 2006
Dát tip
děkuji, děkuji, děkuji. Dobře, vynasnažím se zažitý zlozvyk odnaučit:o)

Peeta
01. 10. 2006
Dát tip
nadhera, nadhera!! ale jak uz te upozornoval nekdo prede mnou, za citaci nedavej informace o jine postave, ty patri na dalsi odstavec! vazne to mate! s tipem

Anyz
01. 08. 2006
Dát tip
Je to moc prijemne napsany, moc me zajimalo jak to cely pojmes tohle tema opravdu libilo tip

Myna
01. 08. 2006
Dát tip
Zuzulinka, fungus2, krempi, děkuju, děkuju, děkuju:o)

Myna
01. 08. 2006
Dát tip
bestye: děkuju, máš pravdu je to útržek ze života, stále probíhajícího. Ale všechno má svůj konec, byť i otevřený, jako tahle povídka Fil: no původně jsem nechtěla, aby tohle dílko někdo hodnotil, ale nakonec se vesměs líbila a mě začínaly názory ostatních zajímat:o) julian: je to skutečné jen na základě a konec relity byl úplně jiný... :o)

Julian
31. 07. 2006
Dát tip
Myslim si ze je to skutocne

bestye
30. 07. 2006
Dát tip
Je to báječně napsaný - jako útržek z delšího vyprávění - a naprosto Tě chápu, protože když chci, aby se mi ulevilo - píšu. Takže hodně štěstí v obojím :c) tedy jak životě - tak psaní :c)

Fil
06. 07. 2006
Dát tip
Prolog:nestojím o kritiku a tu je dole, že jo?Stejné jako povídka, takové citové splašení -líbilo, ale to se u milenců stává...

Lakrov
26. 06. 2006
Dát tip
Nebyla příliš příznivá, a teď koukám, že tím se dost zásadně liším od ostatních. Jsem holt dneska nějak nap okračování.

Lakrov
26. 06. 2006
Dát tip
Nějak tady tu mou 'kritiku' nevidím. Pokud ji nevidíš ani Ty, dej vědět, ještě ji někde vyšťourám.

krempi
22. 06. 2006
Dát tip
ja nemam rada poviedky, ale tato ma zaujala obsahom...je to fajn napisane...krasne horka realita...

fungus2
22. 06. 2006
Dát tip
Výborně napsané**

Zuzulinka
22. 06. 2006
Dát tip
chápu a dík*

Myna
20. 06. 2006
Dát tip
Dívala jsem se, že je ti patnáct, to chápu. Díky za kritiku a tip:)

Alea
20. 06. 2006
Dát tip
Mně se to zdá dobrý tak jak to je.Není to uvleklý ani přeslazený,sice asi nemám věk na to pochopit pointu,ale i přesto se mi to líbilo.Píp-tip

Narvah
07. 04. 2006
Dát tip
dobry, nejlepší jsou popisy, hlavně úvod se mi líbil, ke konci horší, to smíření mi přišlo příliš tiché, příliš rychlé, smska být nemusela..

moony
05. 03. 2006
Dát tip
je to fakt dobře napsané!T

Myna
20. 12. 2005
Dát tip
Děkuji. Co víc k tomu napsat... I takový život je... Časté téma, ale tímhle dílem velmi osobní prožitek...

evalota47
10. 12. 2005
Dát tip
Havrance dík za avi, MYNA-tebe si vždycky ráda přečtu,líbí se mi to.Takový trojúhelník,to je docela drsné téma.Alespoň pro mne.Ale nikdo z nás není dokonalý-taky jsem něco podobného....ale asi jsem se vzpamatovala dřív...život nám nabízí mnoho cest...na nás je najít tu pravou...vždy nás to poznamená.T.

evalota47
10. 12. 2005
Dát tip
A kromě toho jsem ji už jednou četla a zařadila do Povídky měsíce-jen jsem nějak na tu kritiku pozapomněla.Tak snad jsem to napravila-.

Bernies
08. 12. 2005
Dát tip
Je to opravdovy a bolavy i s tim fiktivnim koncem nekoncem ne nepodobnym realite. Asi to nechces slyset - a tohle je muj vylev - vnitrni utecha, ze nejen ja. Diky*

Pisces
08. 12. 2005
Dát tip
Hmmmmmmm realita nebo jen bujná fantazie? ať tak či tak, mně se to líbilo poměrně otřepaná poenta, ale nevadí.. dobře se to četlo t*

plovárna
04. 12. 2005
Dát tip
A hele, autorka nestojí o hlubší a já si tu mačkám Ctrl+C, abych měla o čem povídat... Tak nic, povětšinou líbilo, t.

Mezon
03. 12. 2005
Dát tip
... příjemně čtivý ... od počátečního navození atmosféry ... přes standardní zápletku ... až ke skoro banálnímu vyvrcholení ... ale i tak moc hezky napsaný ... skoro se mi chce použít výraz "literární konfekce" ... ... přestože je to vlastně dost zprofanované téma ... tak si s klidným svědomím tipnu ... taky umím být nevěrný ... a taky si pořád opakuju ... že je to jen sex ... ale ta pusa na odchodu to vždycky posune někam jinam ... ***

Ajuschka
02. 12. 2005
Dát tip
líbilo * havranka5: díky

Alojs
26. 11. 2005
Dát tip
nejlepší věc z přípravky. Co jsem doposud četl. Dost dobře napsané, a byť je závěr mírně uspěchaný a některý dialogy by možná šly vybrousit, troufám si dát svůj osobní megatip :)

Myna
12. 11. 2005
Dát tip
děkuju... Ani mě nenapadlo, že by to mohlo zaujmout, spíš jsem chtěla ulevit bolavýmu...

Havranka5
11. 11. 2005
Dát tip
Pro kterého z těch dvou je to psané? *+klub Výlevy vlastních niterných prožitků bývají ten nejlepší inkoust do kalamáře avi těm, kterým by se mohla líbit

Havranka5
11. 11. 2005
Dát tip
.

Kytiii
11. 11. 2005
Dát tip
chápu, že nestojíš o kritiku... je to ale úžasný, tudíž si to neumím nechat pro sebe... tip

Eternity
10. 11. 2005
Dát tip
Dobře se to četlo, souhlas s Goldsteinem..

StvN
09. 11. 2005
Dát tip
Jako povídka dobrý. Dal bych do klubu, kdybys to myslela vážně a nechala nám to tady, protože to koneckonců literatura je, ať už má třeba pravdivej základ.

Myna
09. 11. 2005
Dát tip
klidně svůj názor změním, pokud se ti to líbilo, jsem potěšená, zrovna u tebe:)) A vážně to myslím:)

Goldstein
08. 11. 2005
Dát tip
Četlo se mi to dobře a je to pěkné. Jestli se ti to skutečně stalo a ve tvém životě to jistě nebyla jen epizoda. Pro mě tento příběh byl epizodou. I snaha zkrátit děj krátkými větami nevede k dynamičnosti, protože je to běžné téma. Obzvášť v první polovině jsi skvěle vystihla lenošení s milencem, to hledění před sebe, doslova slyším ticho v místnosti.

Myna
08. 11. 2005
Dát tip
Děkuju. Máš poloviční pravdu, u mně se stále odehrává ta první polovina, jen čekám, kdy to praskne... myslím, že se k téhle povídce ještě vrátím, až moje epizoda skončí... nechtěla jsem žádnou kritiku, je to psaný opravdu pro Něj a moji úlevu. Není moc velká, ale aspoň to ze mě částečně spadlo.

Vihar
08. 11. 2005
Dát tip
(l)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru