Katarze

Půlnoc je dáma

co nechtěla bejt sama

tak začla barytonem řvát

Chtěl jsem bejt přítel brácho

ty víš že tě mám rád

a přitom promiskuitní lhář

co tělem oči tahá

a díry ve zdi ucpává

vycvakanejma propiskama

obratnej v rozích dokulata

honím si triko chlapa

a s vypuštěním páry

mlha mi obraz vykrádá

a rozpouští se svaly

na špejli chemlonový vlasy

slepený do dredů

a cukrovaný asi

na tomhle ujíždím

když sahám do pyžama

mý pohlaví je údaj

čárovej kód

           geneze

- mezischod -

a špínu pere pračka

co s pěnou u huby

seká se při otáčkách

koupelna střepy

do svědomí sahá

když cvaká pod jehlama

do srolovanejch zrcadel

mi ordinuje kůru

mám duši estéta

a v duši kreaturu

Jsem ten co unavenej

chodí uspávat

Růženkám keře do zahrad