Flaška

Tak si pojď zahrát příteli

a já ti šaty posbírám

tam někde pod oknama svýho bytu

Jsem průhlednej až do prvního patra

vysklil jsem v přízemí

otázku stvoření

a vymyslel si ďábelskýho bratra

Má sestru příživnici

srká jí brčkem z těla jed

a každý zpropadený ráno

a každej zatracenej večer

má pod rukama její živý plátno

když ona tančí

on chodí pozdě spát

jí kdy má ona hlad

a její první slza

zkurvený lásky

co řve z ní v agónii

dohání ho k pláči

a ona zatvrzelá

on ten kdo nepromíjí

a pak jen  pro pocit

anebo kvůli rýmu

šukají oba do stejnýho rytmu

jak to má ráda

jak to má rád