venku lpí něhu

venku

otrocký duet

žene

roznícenost

kde

na vrátnici žití hravosti

veselostí

krade éter očí menuet

přesto vše

roztrhaná zátoka řve v mém závoji

a

nestojící hudba z papírové Eddy

vyhlíží jako

zatracená spára v srdeční drážce

nebo

gratulant při přijímání odéru

nebo

trávič jitrocele v radostné síni

nebo

čekatelé vran zobající luny

nebo

opuštěné urny na větvích jara

nebo

opadavé dlaně tu a tam obělené

nebo

pára sonát při hybnosti dotčeného

můj

obrat zády a vpřed rukou fialek

vniká

nástup houslí pro spaní pohybů

pro

nachy svých barev

Později

mám jiskru skrytou v ohybu

kde

klavír v zátce

Lpí

Něhu

Si