stejná prázdna

jsme vlci píšem od konce na začátek

věčně hladoví

od huby vychází stejná mlha jako se valí od řeky

nacházíme stále stejná místa

a můžem uhánět pustou stepí seberychleji

občas si člověk prostě připadá jak v dlouhém a temném ruském filmu

někdy stačí aby ve vlaku zhasli.

Někdo na nástupišti vyfukoval svůj kouř

někdo si mluvil pro sebe

Vlci ale nedoufají ani při čekání

a přešlapujem lehce

devatenácté století za padesát minut od konce na začátek

vzadu se napouští splachovač

sedí vedle mne stále stejná místa

občas si člověk prostě připadá jak v ruském filmu

někdy stačí aby tě potkala výhybka na stejné trati

a je to jak návraty do prázdna.

Pak se ozve znova to fantaskní obvinění, jsi zbabělec!

kruh obětuji kříži

a věčně hladoví

je mi líto

nebo snad bojujem za mrtvého krále

zacházíš s nepopsatelným ve tmě bez barvy