Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Universum
datum / id13.11.2005 / 184097Vytisknout |
autorprotiproudu
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
zobrazeno1277x
počet tipů5
v oblíbených0x
do výběru zařadilhai_mal, vesuvanka, Aymi,
Prolog
Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit. (Alchymista)
Universum
<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Bylo by to na starodávných mlhách jejich nadějí. Ospalá „až“ spala by v jejich trůnech a měkké prostory, by samovolně vyrůstaly z jejich dlaní. Sněžení ve větru, božský kůň a na cestě ještě kdosi, beze všeho. Pne se mezi stromy, kochá se sám sebou, pobit zrcadly, lituje nás, pobité strachem z veškerenstva. Jeho prsty pnou se skrze mraky, kde již ve výši, jistě musí vrávorat a lkát, nebo poznávat hustou atmosféru. Spatřovali se v jeho zrcadlovém těle, viděli se o sto let povznešeni, pobiti zrcadly. Kolem těla jim vyrůstaly květy bez listů a cosi hmotného, jako zrození temna, noci či lehkosti. Pobízel: „jen blíž poznání“, po dlaních, aby vystoupali až k nepoznatelnému. Tak šli a postupně se měnili v bezesné roky. Nekonečnost, stala se jejich domovem a volání nalezlo konce v posledním bodě nedostupného a nikdy nezřeného prostoru. Spatřovali obří planety, vrhající nálady bezvědomí. Počali se obracet kolem svých os. Vytápěné vlasy se zamotávaly do rozpuštěných rtů a tím tvořily postupná křídla. Za řevu v těkání, zrychlili své „běda“ a zranili svůj hlad. Jen se křečovitě postavili a sáli půlnoc. Hltajíc růže řka: „ Jaká krása, jaká chuť. Ještě jednu závistivou představu!“ Když už, už nebylo co pojídat, naskytl se kolem čistě bílý, neobsažný prostor. Kdosi se rozběhl a běžel, běžel dokud nedosáhl nekonečna. Pojedli veškerý obsah jsoucna. V ničem jim nezbylo nic. Zbyly z nich jen dušné hmoty, které pomyslely na nekonečnost svého bytí. Jejich oblíbené cesty vedly nikam, jelikož nebylo stran, nebylo pevné půdy, nebylo vzduchu, jen v ničem, dvě prázdné hmoty, groteskně bloudící. Nyní již nešlo pochopit, že jsou posledním bytím v čemsi veškerém a „není snad tento prostor umístěn ještě…v něčem?“. Třeba v dechu samotného jsoucna, nebo v jeho myšlenkách a citech? Prosily tedy, aby se jim dostalo veškerého poznání. V tom se zřítily samy do sebe, aby z nich zbyla jen duševní sféra. Jelikož prostor se zbavuje své špíny. Mizely pojmy. Mizela slova. Nemohu psát!




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.12.2005 00:00:00dát kritice tipAymi
jedno z nejkrásnějších a "nejnežnějších" co jsem kdy četl ..
v
26.11.2005 00:00:00dát kritice tipIngmarBergman
Nesnáším módní výtažky typu Coelhiho, nesnáším tak vše s tímto antifenoménem společného-5!
14.11.2005 00:00:00dát kritice tipChristina
uf uf...to je síla..*
14.11.2005 00:00:00dát kritice tiphai_mal
přece jen jsem se vrátila
ještě......... V
14.11.2005 00:00:00dát kritice tipMagMar
to je NĚCO :-)
14.11.2005 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
také jsem se vrátila a přečetla znovu a přidávám V
13.11.2005 00:00:00dát kritice tiphai_mal
...a já nemohu nic jiného.....
........ než .........dát.......
tip *
13.11.2005 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
Prosily tedy, aby se jim dostalo veškerého poznání. V tom se zřítily samy do sebe, aby z nich zbyla jen duševní sféra. Jelikož prostor se zbavuje své špíny. Mizely pojmy. Mizela slova. Nemohu psát!.... zaujalo mě.... TIP


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.