Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Setkání v čase

22. 08. 1999
0
0
1149
Autor
Bolek

Trošku mě inspirovali Můra a Saša..

Roztrženým nebem prolétly krůpěje světla a skanuly na rozpraskané rty země. Prsty horkého větru se hrubě zabořily do moře písku a kamení. Zvedly stříbřitý závoj palčivých vpichů a zavěsily jej mezi stany feláhů. Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel vůni starých časů. --- V rákosí blízko vody lze spatřit dítě. Stojí a snivě pozoruje velkýma očima starý Nil. Hladina odráží vybledlou košilku vykládanou bílými oblázky dna, co chvíli ji trhá na nepatrné útržky, aby ji pak mohla opět spojit v zrcadlivý obraz. Nad řekou se vznáší melancholická nálada věků. Velkolepá a drtivá melancholie, těžší než hroby faraonů, které Nil na sebe navlékl jako perly královny Kandáces. Ve vzduchu visí čas věků. Věky obklopily zemi nekonečným prostorem; prostorem bez hranic, prostorem bezmezného smutku a tlení... --- Chlapcovy oči pohasly.. Před ním se pomalu začíná odvíjet mohutná věčná liturgie.. Vidí, jak lidé odvrhli Lásku. Vidí záblesky mečů, vidí tisíce padlých mužů v potocích krve a tisíce zmučených žen, slyší křik rdoušených dětí a dusot kopyt velbloudů. Vidí, jak lidé přijali princip Zla. Vidí mokvavé stopy nenávisti, slyší hrozivý praskot pálených měst a cítí dým nespravedlnosti. Vysoko plují oblaka zrudlá pomstou a děs, zachvacující poražené, klokotá v útrobách měst. Vidí omámené mákem i pijáky rakije, vidí tisíce žebráků před chrámy v Gessen, vidí tisíce slepých se zhnisanými důlky a davy malomocných, demonstrujících svou ohavnost. Slyší úpění vězňů, hnijících zaživa v mokrých sklepeních a pláč matek, nemajících datlí ani mléka pro své nejmenší. Vidí bídu bohatců a nesnesitelnou pýchu zmrzačených. Vidí tisíce obětí bohyně Isis a démonická břemena třikrát krutého Molocha... Věky defilují před jeho očima a obraz tmavne hrůzou. V okamžicích největších detonacích Zla spatří vězně. Obklopen zuřícím davem, zbičován a vlečen k popravišti, potácí se mezi vědomím a halucinacemi, šílený bolestí, umdlený, a přece se blíží krok za krokem ke svému vysvobození. Čekala ho bolestná smrt. Hodiny umíral, muka a utrpení bičovaly jeho zmučené tělo. Pak, za proklínání davu, vydechl. --- V tu chvíli promluvily věky. Ten člověk je nevinen! Absolutně nevinen. NEVINEN! Na čele lidstva vypálilo slovo cejch zločinu. Zde se setkaly věky a spojily se v mohutné vyvrcholení. Cesta je naznačena. Je čas jít... --- Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel stvoly papyrusu. Po břehu kráčela malá karavana. Cesta po proudu byla obtížná. Po chvíli se odpoutala od břehu a odbočila. Před ní se rozkládalo nekonečné moře písku a kamení. Vítr se zvedl a prach skřípe mezi zuby. Na východ! Starý Nil neviděl velké, hnědé oči, které naposled, hluboce a pevně, pohladily jeho stříbřitou hladinu.
Karlík
25. 08. 1999
Dát tip
Nu což..

Saša
23. 08. 1999
Dát tip
Probůh, čím jsem si to zasloužil
žes moje jméno v prologu použil?
Tvým dílům po kotníky nesahám
(ač ješitně přece chvíli zaváhám)
Tvé myšlence ty mé nesahaj po kotníky
tak jenom nevěřícně vyslovuji - Díky.

Bolek
23. 08. 1999
Dát tip
Byla to tvoje báseň Život? ŽIVOT! Mám rád věci, které se snaží změnit svět, ač to někdy marné zdá se být... Dokud jsou, žijem.

A nepodceňuj se. Podle reakcí tady na Písmáku se nedá zobecňovat. Jsou zde úzké skupinky tak trochu pro sebe, tématicky či formáně "specializované", které si uvnitř vzájemně poklonkují. Je to stejný jako v kultuře venku. Málokomu se podaří mezi ně dostat, ale pokud se mu to podaří, tak mu pak chválí kde co. To víš, vlastní přízeň se vždy živí chválou mocných. Ale Ty nebuď takový. Táhni svou káru cestami nevyježděnými. Možná, že skončíš jako chudák Můra, ale budeš si moci říct: Stálo to za to! Fandím Ti, Sašo!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru