Prkno jenž znamená svět

TY jenž

boží rukou

vedeš figurky nás lidí

malé postavičky

dole na zemi

se asi dobře

bavíš

když se směješ

tomu, jak

se strachem

či

s nepřijetím viny

svádíme na osud

své vlastní chyby

A po večerech

zachumláni do polštáře

brečíme pro lásku

která nám ani

neříkala pane

jen jsme si namlouvali

ve své vlastní pýše

že MY jsme králem

svojí vlastní

malé říše

jenž si říká

JÁ

A přitom

zcela nezávisle

TY

nám vkládáš do vínku

své vlastní

scénáře

a MY

bezvýznamní lidé

hrajíce tvé vymyšlené

role

stále dokola

se podřizujíc osudu

do nahoty vysvlékáme

abychom se podvedeni

ukázali

ve své vlastní

derniéře

protože po ní

již nebudeme

chtít

hrát Tvoje směšné

divadlo

Uložíš nás do skladiště

kde zcela osamělí

upadneme

v zapomnění

a nikdo si již

nevzpomene

když nápis nad hledištěm

tak jasně hlásal

že dnes nás

čeká

„Premiéra“