Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEBE NAD SOMMOU-5
01. 10. 2007
0
0
2376
Autor
fungus2
Část pátá
„Jsme na místě, pane poručíku,“ pronesl mechanik, když nákladní vozidlo dojelo k letišti ve městě St. Omer. V tomhle starobylém severofrancouzském městě mělo britské letectvo, Royal Flying Corps zřízené hlavní administrativní středisko. Poručík Robert Fantes se pozorně zadíval na letištní hangáry a budovy. Poté otevřel dveře kabiny a vystoupil. Kolem letiště bylo velké množství nákladních aut, u nichž se pohybovalo mnoho vojáků, jenž na korby nakládali různé bedny.
Fantes chvíli pozoroval to hemžení, načež došel k letištní ploše. Na ní uviděl několik různých typů letadel. Mnohé další letouny se nacházely v otevřených hangárech. Byl tím počtem a rozmanitostí typů překvapen. Tolik britských a francouzských letadel ještě nikdy pohromadě nespatřil. Některé viděl na vlastní oči úplně poprvé.
„Seržante, kde bych tu našel kancelář?“ oslovil jednoho z vojáků.
„V támhle tý velký budově pane,“ dostalo se mu odpovědi.
„Děkuji,“ řekl a vykročil tím směrem. Zanedlouho k oné budově došel. Po zaklepání na dveře kanceláře Fantes stiskl kliku a vstoupil do místnosti. V ní se nacházel mladý nadporučík, který zrovna popíjel čaj.
„Dobrý den pane. Jsem poručík Fantes. A mám si tady převzít nový letadlo.“
„Taky přeji dobrý den. Ééé…pro jaký letadlo jste přišel?“
„Pro dehačko,“
„Aha. Já tady totiž zaskakuju za kapitána Browse. Ten je zrovna vod včerejška na dovolený. Dehačka nám sem včera přivezli. Ale asi nebudou ještě vcelku,“ soukal ze sebe nadporučík.
„Jak tomu mám pane rozumět?“
„Jsou v bednách. Mechanici je musej složit.“
„Jo takhle. Tak si holt počkám. Tady máte potřebný doklad,“ pronesl Fantes a položil list papíru na desku stolu.
„Jo. To je důležitý. Když tak zatím běžte do důstojnický jídelny se vobčerstvit. Já zařídím, aby vám mechanici dali letadlo do kupy.“
„Děkuji pane,“ řekl a po zasalutování odešel z místnosti.
O něco později seděl u barového stolu a popíjel limonádu, když tu náhle mu někdo zaťukal na rameno. Překvapeně se otočil a zadíval se do rozesmáté tváře poručíka Artura Aspinalla. S ním prodělal společný pilotní výcvik v Anglii.
„Arture! Co tady děláš?“ vyhrkl užasle.
„Totéž se chci zeptat já tebe. Já jsem tady kvůli novýmu letadlu. Sloužím u letky dvoumístných beedvojek. Většinou budu lítat na průzkum a nebo dirigovat dělostřeleckou palbu.“
„Já sem tu ze stejnýho důvodu. Jsem u letky dehaček. A tady čekám až mi mechanici složej letadlo. Doufám, že se mi pak ve vzduchu nerozpadne pod zadnicí. A kde máš letiště? Já nedaleko Sommy, poblíž Bertanges,“ řekl a přitom vytáhl z kapsy rozloženou mapu. Tu hned rozložil a po chvíli přiložil prst na jedno místo na mapě.
„Tak to nemáme k sobě daleko. Já sem tady!“ pronesl Aspinall, přičemž konec ukazováčku položil na město Abbeville.
„Tak to je fajn. To se třeba potkáme nad zákopama.“
„Je to možný. Hele, musím letět. Doufám, že se brzo zase uvidíme!“ řekl Aspinall. Poté si potřásli rukama a on vyšel z místnosti ven. Zanedlouho letištní plochou zaburácel motor startujícího dvoumístného dvojplošníku. Fantes sledoval, jak letadlo jede po vzletové dráze. Po chvíli se vzneslo do vzduchu. Ještě chvíli vzlétající dvojplošník pozoroval a pak se otočil. Už měl nakročeno směrem ke vchodu do důstojnické jídelny, když náhle přestal být slyšet hluk leteckého motoru. Rychle se zadíval v ten směr, jímž odlétlo letadlo a uviděl jej, jak se nad stromy pomalu otáčí nazpět.
„Proboha! Vysadil mu motor!“ proběhlo mu hlavou, přičemž mu zatrnulo. Současně si vzpomněl, co jim během výcviku opakovaně důrazně říkali instruktoři. Nikdy se nesnažit vrátit se zpět na letiště. Ze zatajeným dechem hleděl nato, jak se dvojplošník nachýlil na jednu stranu. Vzápětí konci křídel zavadil o horní část jednoho stromu a poté následoval jeho pád k zemi.
Když doběhl k místu zřícení, tak už u hromady trosek bylo několik vojáků. Ve změti dřeva a plátna uviděl bezvládné tělo Aspinalla. To dva muži po chvíli vytáhli, načež Fantes strnule hleděl do zakrvácené tváře a připadal si jako ve zlém snu.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI