Zas jako tolikrát

V modrých očích se odráží měsíc a hvězdy,

a kapičky vod stékají po sametu nohavic,

Dnes jako včera a předtím a navždy,

se prochází v světle lamp, jak kdysi v záři svíc.

V šatech úchvatných jak sama noční obloha,

snad trochu tajemných na bledé pleti.

S úsměvem ve vzduchu visí  i budoucí zrada,

pár pohledů jen rychle ať neuletí.

Kdo řekl by, že první obětí je i poslední,

když bělostné zuby lehce rudnou, tak i rty,

Na zemi mrtvé tělo, u krku kapka poslední

světlounká, snad krev a vedle šedé mrtvé sny.