Prázdno

Prázdno Koukám se do zdí či na lidi a nevidím nic, jako bych ztratil od srdce klíč. Poslouchám hlasy a neslyším je, dívám se na lidi a neuvědomuji si jejich přítomnost, koukám se do zrcadla a nevidím se, jako bych ztratil most. Kam poděla se moje duše, ta neviditelná potvůrka, jenž psala vždycky suše, jen pro malou část publika. Umřela či usnula, a v mém těle zhasla, zní to jako pohádka, ale není šťastná. A tak ponořen do tmy přemýšlím, co jsem zkazil a co mám příště udělat, abych už nenarazil. Už se nechci setkat nikdy s tímto stavem, člověk, jenž je bez duše, je prakticky blázen. Je to však blázen nešťastný, jenž ví, co mu schází, ale ať hledá jak hledá, nikde nenachází.

---