Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 441 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Imagine
datum / id08.12.2005 / 187295Vytisknout |
autormaartin
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno4209x
počet tipů25
v oblíbených1x
do výběru zařadilhai_mal, vesuvanka, jenyk, estét, Print, sidonia, Pisces, Lasy, Holan,
Prolog
Já vím, je to dlouhý, a taky, že John byl pro nás před těmi cca 20 lety takový svatý na mostě, který na nás, sotva odrostlé pionýry, koukal z nekonečně vzdáleného světa... Dneska se to zdá směšné, ale tenkrát to takhle bylo, nebo aspoň takhle jsme to my, co jsme se tenkrát učili poslouchat muziku přes ostnaté dráty, ladit Svobodku a předstírat, že nám to první pivo fakt chutná, cítili... takže POZOR - tohle sem dávám do placu ne jako literární dílo, žádné metafory a broušené pointy a jinotaje a tak, ale spíš jako vzpomínku. Nebo možná vypouštím takový balonek, jestli si ještě taky někdo na ty lenonovské zdi a svíčky vzpomene... A když je dneska toho osmého, já si to prostě nemůžu odpustit vytáhnout ze šuplíku. Protože i když John už pro mě není ikona, vzpomínku si zaslouží.
Imagine

Byly to zvláštní roky samoty

uprostřed jásaní a průvodů

roky vztekle proklečené

v tlející špíně

Byly to zvláštní dny naděje i strachu

kdy zavřeli všechna kina, divadla a hospody

školáčci musely stát minutu ticha

na památku hromadného vraha

a vlajky vlály na půl žerdi

ta s klínem Naše

i rudá Jejich

Byly to zvláštní noci

kdy pod okny až do svítání rachotily

nekonečné kolony tahačů s raketami

a my jsme na maminčino prostěradlo

a kreslili tuší svůj výkřik do tmy

který měla změnit ten divný svět

DEJTE ŠANCI MÍRU… GIVE PEACE A CHANCE

Ráno jsme je natáhli mezi tyče od smetáků

a bláhově si mysleli Že konečně o něco jde

a my budeme u toho Až se kdosi zeptal

kam asi v noci vezli a na koho teď míří

ty rakety a co bys tomu asi řekl

ty Johne

 

A byly to zvláštní vteřiny

kdy hned vedle někoho srazili k zemi

kopali do něj a vztekle trhali na kusy

stejné prostěradlo jako bylo to naše

Žádná raketa není mírová

kroutila písmena pod jejich nohama

Polilo nás horko a dostali jsme strach

a za chvíli i přes hubu

 

Celkem bezvýznamná příhoda

v té šílené a nesmyslné hře

na MY a ONI

 

Zahanbeně jsme utíkali domů

v uších nám zněly policejní sirény

dunění bot na dlažbě Štěkot psů

a někde uvnitř ozvěna… tichá

GIVE PEACE… a ještě něco…

no jasně… IMAGINE

IMAGINE THERE´S NO HEAVEN

IT´S EASY IF YOU TRY

NEVĚŘ POLITIKŮM

NEVĚŘ NIKOMU PŘES TŘICET

 

Kdybys tak věděl jak jsme k pláči

zastydlé a zakřiknuté květinové děti

s rukama svázanýma za zády pionýrským šátkem

s ostražitým tikem přes rameno

ostnatým drátem kolem krku

a povolávacím rozkazem v kapse

které se tak snadno nechaly umlčet

roubíkem ze zmuchlaných novin

a nechaly si ukrást všechno

i to poslední

naději

A stejně je to pravda

Žádná raketa nemůže být mírová

Žádná Johne

Ani ta vaše Ani ta jejich

Všechny míří na tebe

Všechny míří na nás

 

Představ si… IMAGINE

psávali jsme na oprýskanou zeď

AŽ UMŘEME STANEME SE KVĚTINAMI

škrábali jsme pod tvé brýle

A zase bylo osmého prosince

znovu jsme seděli na zemi jako promrzlí vrabčáci

a do tmy zářily plamínky svíček a reflektory

(erární fotky do služebních památníčků)

a hnědé oči holek se sametovými hlasy

To kvůli nim jsme přemlouvali ztuhlé prsty

aby ještě chvíli vydržely bloudit po hmatníku

Let it be… Michelle… IMAGINE…

 

Od úst šla pára a od Čertovky chlad

a každý třetí už v duchu sepisoval hlášení

Přiběhli rychle Zadupali svíčky do dlažby

a pak nás hnali uličkami Malé Strany jako dobytek

až tam… pod okna slepecké konzervatoře

ze kterých se do ulice snášel čistý hlas klavíru

violoncella a trubky… YESTERDAY… IMAGINE…

A každý tón Každý z těch slepých kluků v okně

i nás dole na chodníku byl najednou

malý hrdina nebo blázen

Blázen na kopci Johne

 

A vzpomeneš si na nás když se vznášíš nad vodami

a usmíváš se nad našimi vlasy po ramena

voskem stékajícím na zkřehlé  ruce

a bláznivou radostí

z pár vteřin opojné prosincové noci

ve které se za rohem šikují kordóny

ze služebních svetrů koukají mikrofonky

jako červi z jablek Mezi hvězdami slídí družice

a z Vltavy šmíruje periskop atomové ponorky

 

Jestlipak taky tam u vás… třeba na jezírku

naproti muzeu uprostřed Central parku?

Žádná PONORKA není mírová

taky jsi byl sledovanej

jako morče v drátěný kleci

Vzpomeneš si na nás tam nahoře

a přimluvíš se Johne?

 

A tak mě napadá

Jestlipak dneska ještě někdo ví

který král a císař vládl kdysi dávno

když Rembrandt vítal ztraceného syna

Archimédes kreslil do písku své kruhy

slaměný rytíř hnal herku proti větrným mlýnům

malý Johann Sebastian šlapal měchy

a Michelangelo stoupal po štaflích

ke stropu Sixtinské kaple?

A jestlipak si jednou někdo vzpomene

čí okované boty křápaly do studánek

a čí stařecké ruce utahovaly šrouby

chrastily klíčky od arzenálů

a zvedaly ruce na schůzích

v těch zbytečných a prázdných umakartových letech

kdy nejlepší knížky vozili z tiskárny přímo do stoupy

kdy univerzitní profesoři přikládali uhlí a kouleli popelnice

a popeláři se přes noc stávali univerzitními profesory

a všichni se tvářili, že je to v pořádku

 

Jestlipak si někdo vzpomene

jak do ospalého libeňského dvorku padala omítka

rušičky vztekle kvílely a kdesi daleko se bourala Zeď

Na ten rok kdy na Tagance hamlet v černém svetru

naposledy zpíval o pravdě a lži

a kytkách v neutrálním pásmu

kdy nás poprvé a naposledy rozesmutnil pan Werich

a kdy si kostlice v plachetce našla i tebe, Johne?

Jestlipak si někdo vzpomene

čí ruce nás držely u krku a dusily strachem

aby mohly v klidu posílat napalm

nad rozmáčenou vietnamskou džungli

vodíkové bomby na polynéské atoly

tanky na vyprahlou afghánskou step

a rudé kobylky na vypálenou Lhasu

Jestlipak si někdo vzpomene

kdo kázal o míru a přitom ze tmy tahal za nitky

a pak přibouchával prsty mezi dveře

protože nosit dlouhé vlasy byl zločin

vypadat jinak a myslet jinak byl zločin

Protože psát i zpívat byl zločin?

 

A jednou

až se z nás stanou ONI

Až nám Našim panděrům a barákům

přestanou věřit i naše vlastní děti

Až zapálí svoje svíčky a vytáhnou do ulic

kvůli nám Až je zmlátí naše pendreky

Až mezi ně nasadíme naše práskače

a poštveme na ně naše psy Až bude po všem

jestlipak si vzpomeneme

na své vlasy strach a prostěradla

která měla rozsvítit ten divný svět

I na lezavý chlad u Čertovky

hladové oči holek

rozedřené a zmrzlé prsty

bloudící po hmatníku

THERE´S NO PEOPLE

GIVE PEACE…

Nezapomeň

a nevěř nikomu

ani nám Johne

a představ si

i m a g i n e …

 

   Ale stejně drž místo u stolu




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

05.12.2018 16:49:59dát kritice tipLasy

Našel jsem to znovu, náhodou a je to už zase aktuální a pořád smutné.

"A jednou

až se z nás stanou ONI

Až nám Našim panděrům a barákům

přestanou věřit i naše vlastní děti

Až zapálí svoje svíčky a vytáhnou do ulic

kvůli nám Až je zmlátí naše pendreky

Až mezi ně nasadíme naše práskače

a poštveme na ně naše psy Až bude po všem

jestlipak si vzpomeneme"

 

10.11.2009 11:51:17dát kritice tipProdukceNamolu
*tip
05.11.2009 11:00:23smazaný uživatel
smazaný uživatel
29.05.2007 14:19:58dát kritice tipmandil

Predstavte si
že vám John vraví
Imagine

(jožo urban)

ja tip*
25.05.2007 14:04:07dát kritice tipmaartin
můj věk tady koluje? ...jsem teď docela znejistěl, takový starý tik přes rameno se obovil... ne, Lakrovko, čtyřka tam je, i když ne dlouho... co naděláš. Ale text je to starý - už tak čítám 8-9 roků to bude, jeden z prvních
Třeba jsem se tam taky potkávali, tenkrát..
25.05.2007 13:55:38dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
> Jaká čísla?
Zdálo se mi, že byl někde k zahlédnutí Tvůj věk (32 nebo 34 - tak nějak) ale teď ho nikde nevidím. To by bylo málo let a skoro by to vypadalo, že pamatuješ víc, než jsi zažil :-)
Podle všeho musí být první čislovka hodnoty, označující Tvůj věk, čtyřka.
25.05.2007 13:47:21dát kritice tipmaartin
Díky za zastavení, to už je histórie...
p.s. jaká čísla?
no, ono ta zas tak vymyšlený není, v případě tohodle textíku určitě
25.05.2007 08:21:29dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
...a každý třetí už v duchu sepisoval hlášení
A Tip za vzpomínku na Blázna na kopci...

Jo chytit nás tenkrá, jak jsme pálili tu Jejich...
Mohli dnes někteří z nás být v parlamentu; a být ještě horší, než doopravdy jsou. A jiní už otamtud mohli být zase doma. Ale ani na jedny by si za pár let nikdo nevzpoměl.

Kde se v Tobě bere tolik... Vlastně ani nevím čeho. Vždyť jsi to, jsou-li čísla pravdivá, ani příliž zažit nemohl.

Občas je potřeba schovat si něco, co se mi líbí. Třeba teď.
Dík.
01.11.2006 10:37:44dát kritice tipmaartin
díky... asi je to tak, každý máme za sebou jinou cestu, a proto i jiné oči, co říct... já jsem se vždycky cítil za zdí, zavřenej, svázanej, přidušenej... mí kluci už to nechápou, cestujou si, bez pasu, nemusí na vojnu, nemusí (skoro až povinný) rituály, průvody a tak... jejich tatík už nemá tik z ohlížení přes rameno, klidně si, i veřejně v novinách, sprdne předsedu vlády a nic se neděje, žádný kádrový a důvěrnický materiály se s člověkem netáhnou... jsou teď jiný věci, jasně, ale já jsem, jak právě teď zjišťuju, docela spokojenej, bez drátů všelijakech se obejdu... Na Dětem se podívám, díky.
01.11.2006 10:02:49dát kritice tiprebecca13
:o) já se tomuhle tématu asi ještě vyhýbám, zažila jsem toho málo na to, abych to mohla hodnotit tak negativně. I když to, že mě vlastní máti hodila přes železnou oponu a oddělila mě tak od sebe i od táty, bylo hodně ošklivý.

Ale skoro to považuju za matčino faux pas než za chybu režimu. Paradoxně se mě ten normalizační režim ujal a dal mi hodně pozitivního, na to nechci a neumím zapomenout. Tohle téma jednou vytáhnu úplně jinak. Ale to chce ještě čas. I když jeden takovej pokus už jsem učinila v básni Dětem. Pošlu ti avi.

A ještě si dovolím jedno avi Printovi, asi se mi chce na tohle téma mluvit. Možná má jít něco ven, nějakej vnitroblok, nevím.
01.11.2006 07:40:02dát kritice tipmaartin
Rebeko - jo, máš pravdu, ale současně doufám, že zase tak úplně ne, už je to přece je trochu jinak... ale z toho, aby se nám to nezacyklilo, z toho mám docela strach, od té doby, co jsem to napsal, se toho pokazilo spoustu... a všechny rakety dál míří na nás, i ty naše...
Díky za zastavení...
31.10.2006 15:15:08dát kritice tiprebecca13
ale jo, akorát že teď to nejni zas tak vo moc jiný, rakety sou tady furt jen mířej zase odjinud a někam jinam... užíváme si díry v plotě...

*t
09.02.2006 00:00:00dát kritice tipmaartin
moc všem díky...
Pacer - já taky, i když jen virtuálně - snad amíci někdy zruší víza a imigrační úředníky a tak - za tu cenu se mi tam nechce
Drvi - co bych asi tak mohl říct - kočárku je škoda - jednou se bude hodit.
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipSainte_Berenique
z těch pár předlistopadovejch let, co jsem stihla prožít, si nepamatuju vůbec nic a tohle na mě dýchlo takovou atmosférou rodičovských vzpomínek, Pelíšků a nostalgična... stála za přečtení. díky a t*
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipLasy
Je to tak. Neomouvej se z apatos ani za nostalgii. Tohle se mi opravdu líbilo. Ke konci čtení jsem měl slzy v očích a říkal si, že ani nevím co k tomu dodat. Je to tak . . .

Imagine . . .

Lasy*V
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipmaartin
díky všem za vzpomínku a zastavení - pořád si říkám, jaký podobný text tu třeba za dvacet let (jestli ještě bude nějaký Písmák) někdo vystaví, co se tady na sebe zpětně dozvíme
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipHolan
První delší co jsem dočelt e rád...***
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipHolan
opr.: dočetl a rád...
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipPacer
Vždycky, když jdu po té straně parku, zastavím se u Dakoty a přejdu přes cestu na Jahodová pole, poděkovat za ten náboj, co nám dal. Možná proto, že je po smrti, zůstal tak homogenní v našich vzpomínkách..
Sice jsem tě četl už víckrát, ale nakonec mi to nedalo poděkovat ti:)
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipDrvi
Nevím, co řekneš na tip od šestnáctiletého caparta, ale mám z toho sto chutí rozšlapat ten můj starej kočárek:-). Nádherně vybarvená vzpomínka.

Tak tedy tip, mimo jiné.
08.02.2006 00:00:00dát kritice tipDrvi
Nevím, co řekneš na tip od šestnáctiletého caparta, ale mám z toho sto chutí rozšlapat ten můj starej kočárek:-). Nádherně vybarvená vzpomínka.

Tak tedy tip, mimo jiné.
07.02.2006 00:00:00dát kritice tipPisces
tak jsem se vrátila, jak jsem slíbila... do dnešního uplakaného dne geniálně melancholická... sice nejsem pamětník, ale tuhle dobu miluju, od Beatles mám kompletní diskografii a myslím, že to musela být těžká doba... květinové děti, válka ve Vietnamu a to všechno... Kryl taky úžasnej

víš, normálně bych takhle dlouhou "báseň" nedočetla, ale úplně jsi mě dostal... měla jsem ji přelousknutou za chvíli, nemohla jsem se odtrhnout...
je to výborně napsaný, je vidět, že o té době víš hrozně moc a taky že jsi ji silně prožíval...

no, nemám slov

*, v + nej
07.02.2006 00:00:00dát kritice tipmaartin
moc díky - i že sis vzpomněla po takové době - je to dlouhý, vím, ani jsem nedoufal, že to někdo dočte - díky za zastavení
07.02.2006 00:00:00dát kritice tipPisces
já jsem to měla uložený v "díla k přečtení" a dnes jsem měla dost času i chuti, tak jsem se do toho pustila :-)

neděkuj, já děkuju za skvělý literárně-kulturní zážitek
05.01.2006 00:00:00dát kritice tipmaartin
určitě zajdu, díky za zastavení
04.01.2006 00:00:00dát kritice tipattarka
maartine, četla jsem a uvnitř plakala a prožívala to všechno, jsem pamětník, který si džona občas pouští a u imagine má husinu.
Takže moc díky za to, že ještě jsou lidé, kteří "ztrácí" čas u takového krásné činnosti, tak jako jsi udělal ty.
Mimochodem, zajdi si někdy na pozitivni-noviny.cz, nebo osud.cz, nebo matrix-2001.cz (možná je znáš). Máš myšlení jako já, takže tam určitě něco najdeš (ve výběru, samozřejmě).
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipSemeno
Nejhorší je, že.. o co to bylo tenkrát viditelnější a silnější... teď se tenhle vracecí koloběh stává neobhajitelným, neprokázatelným a chlad v srdcích roste..

Jen... bylo to tak vždycky, z tohoto hlediska mě děsí východisko smíření..
Vím -li to přeci takhle dopředu, tak ač mám věk k boji , nebylo by snad lépe.. brát samozřejmosti za samozřejmé a ... prosperovat?

Tolik mě vždycky povzbudí každý kdo ..... nezapomněl

:o) *

sem
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipSemeno
5a-bw.jpg
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
Já pořád, možná naivně, věřím, že člověk je přeci jen něco víc než stroj na vydělávání a utrácení... a zapomínání, to je pro mě hlavně ztráta vědomí o souvislostech, prostorových a hlavně časových... a stejně my, jako lidi, jak tak sleduju čím dál tím větší zhovadilosti v novinách a tv, kolektivně hloupneme, a to poměrně rychle... Moc rád bych se pletl.
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipSemeno
Je to podle momentálního složení ovzduší společnosti.

Když jede člověk po pátý ráno metrem tak je mu z lidí čtoucích Blesk a Spy na blití. Kolem osmý už lidi v metru čtou Mladou frontu a Lidovky a odpoledne a večer je možný potkat lidi s barevnejma kloboukama, lidi hloubavé i lidi znechucené... hned to zlepší náladu.

Rozdíl jako když si pustíš Primu nebo Novu, .. člověk je v depresi nebo potopenej v unavený nenáročný nudě... ale pak se dá ještě přepnout na dvojku. A tam se dá narazit na jedinečný věci, který vyžadujou plnou soustředěnost a vlastní účast ale odměňujou .. poznáním.

To, že se dá ještě taky zkoušet převracet hodnoty, neúnavně a marně probouzet lidi s Bleskem k přemýšlení o souvislostech a významech,..posláních..

To je jiná věc.

:o)
sem

28.12.2005 00:00:00dát kritice tipPisces
přečtu si to, ale až budu mít náladu na něco dlouhého :-)

dávám si to do děl, co si mám přečíst, tak se nediv, až někdy za čtvrt roku tady bude ode mně další kritika :-)
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
přesně tak... já se taky snažím převracet, ale někdy mi to připadá celkem marný, lidi kolem jsou už strašně otupělí, unavení... poslední kapka byla BB a VV - v TV mě to ani nepřekvapilo, ale ten ukrutný prostor v novinách - zvláštní přílohy MfD a Práva a tak - nejsem paranoik, abych si myslel, že tyhle zhovadilosti někdo řídí, ale už mi to někdy tak připadá... a zdá se mi, že ten vývoj se nějak zrychluje
28.12.2005 00:00:00dát kritice tipSemeno
.. Možná pro všechnu prospěšnost..

jsme krásní v tom že existují protiklady,.. a to že je vše v rovnováze poukazuje na jednu velmi povzbuzující věc,.. je -li rovnováha masy unavených nepřemýšlejících ku hrstce aktivních nadšených měnitelů.. znamená tak obrovskou sílu díla, dobra... že stačí malinkatá dávka k vyrovnání sil.

..jen lichotivý úhel pohledu. Jen jsem rádo že jsou takové úhly jsou.

:o)

sem
27.12.2005 00:00:00dát kritice tipZámotek
dokud budeš mít dlouhý vlasy uvnitř,tak nezapomeneš,já se sice nechal navenek ofikat,ale to nic nemění....je to moc pěknej kousek,nejsem sice takovej pamětník,ale tuhle dobu znám..díky
27.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
díky... víš, ono celkem mrazí, když ti, kdo tenkrát neměli ani na trsátko, dneska staví vily a kupujou auťáky jak ponožky a přijde jim to normální... a něco vevnitř se ve mně bouří, že tohle jsme přeci tenkrát nechtěli...
27.12.2005 00:00:00dát kritice tipZámotek
možná je to prostě vývoj osobnosti....kdo ví,jak to bude za padesát let,až dojde ropa ;)
12.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
sidonia: moc díky za návštěvu
10.12.2005 00:00:00dát kritice tipsidonia
moc dlouhy pro ted ,pardooon
vratim se - urcite!
10.12.2005 00:00:00dát kritice tipsidonia
konec byl moc brzo
je to.. aj nevim
skvěle napsaný prostě
*tv

09.12.2005 00:00:00dát kritice tipPrint
Úchvatný....!!!
09.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
Bernie, Váňa_vašek, Print... moc dík, ale jak říkám - tohle není literatura, ale vzpomínka - z mého vnitřního pocitu (povinnosti?) nebo už senility - nevím
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipSmetiprach
!!!
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipBechtin01
já tobě díky.
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipNorsko
***
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipŠolmes
Já to dočetl a mám slzy v očích... Díky, Ginsberg hadr :) dnes půjdu ke Zdi, jako před těmi dlouhými léty zapálit svíčku a pak se půjdu podívat na Vltavu, možná, že mi ukápne další hloupá slza... Mno jo... TIP
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
Pánové, díky za zastavení...
Šolmesi, díky zvlášť... život mě odvál přeci jen daleko, takže aspoň na dálku - prosím - až tam budeš zapalovat, vzpomeň i za mně - ještě dneska to mám pořádně zadřené pod kůží. Díky.
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipŠolmes
Určitě vzpomenu, tak kolem 9 večer... Měj se fajn!!!
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipNoe1
*t
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipSonor
k tomu není co dodat *
08.12.2005 00:00:00dát kritice tiphai_mal
skvělý....naprosto přesně vystihuje tu zvrácenou dobu
pamatuju si to až moc dobře
skvěle napsáno, četla jsem jedním dechem.....smekám
TV
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
Hai-mal: už je to dávno, snad tisíc roků, a přitom jako by to bylo včera... Díky všem - hai-mal, Sonore, Noe1 - za zastavení -a Šolmesi - i za ten večer.
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipvesuvanka
je krásně napsaná vzpomínka a dílo vystihuje dobu, kterou moc dobře pamatuji.... žádná raketa ani ponorka nemůže být mírová....díky..... TIP a V
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipjenyk
...móoooc fajn počtení.....akurátní.............i když (ty Johne)...a vůbec ména v textech, myslim známý, nemusim, mám radši věci víc obyč., ale sem jdou....
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipestét
*
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
františku: to já taky, tady vyjímka - když jsem to psal, musel jsem - viz prolog, takhle ve mně tenkrát bylo...
vesu, estét: díky za zastavení, moc

08.12.2005 00:00:00dát kritice tipjenyk
...jo, dyk chápuj.........
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipBernies
*t
08.12.2005 00:00:00dát kritice tiphai_mal
tak přece zlato........to je moc dobře :-)
je to skvěle napsáno

(škoda, že musím k doktorovi, ale vrátím se k tomu ještě dneska)
:-)
08.12.2005 00:00:00dát kritice tipVáňa_vašek
fakt moc pekne napsany, bez slz na krajicku to snad nejde cist, teda mozna jo, zkusim to znova :-) *
08.12.2005 00:00:00dát kritice tiphai_mal
jo...dala jsem si to mezi svý Best....

07.12.2005 00:00:00dát kritice tipmaartin
předem díky těm, kdo to dočetli až do konce


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.