Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Imagine

Výběr: hai_mal, vesuvanka, jenyk, estét, Print, sidonia, Pisces, Lasy, Holan
08. 12. 2005
26
8
6244
Autor
maartin

Já vím, je to dlouhý, a taky, že John byl pro nás před těmi cca 20 lety takový svatý na mostě, který na nás, sotva odrostlé pionýry, koukal z nekonečně vzdáleného světa... Dneska se to zdá směšné, ale tenkrát to takhle bylo, nebo aspoň takhle jsme to my, co jsme se tenkrát učili poslouchat muziku přes ostnaté dráty, ladit Svobodku a předstírat, že nám to první pivo fakt chutná, cítili... takže POZOR - tohle sem dávám do placu ne jako literární dílo, žádné metafory a broušené pointy a jinotaje a tak, ale spíš jako vzpomínku. Nebo možná vypouštím takový balonek, jestli si ještě taky někdo na ty lenonovské zdi a svíčky vzpomene... A když je dneska toho osmého, já si to prostě nemůžu odpustit vytáhnout ze šuplíku. Protože i když John už pro mě není ikona, vzpomínku si zaslouží.

Byly to zvláštní roky samoty

uprostřed jásaní a průvodů

roky vztekle proklečené

v tlející špíně

Byly to zvláštní dny naděje i strachu

kdy zavřeli všechna kina, divadla a hospody

školáčci musely stát minutu ticha

na památku hromadného vraha

a vlajky vlály na půl žerdi

ta s klínem Naše

i rudá Jejich

Byly to zvláštní noci

kdy pod okny až do svítání rachotily

nekonečné kolony tahačů s raketami

a my jsme na maminčino prostěradlo

a kreslili tuší svůj výkřik do tmy

který měla změnit ten divný svět

DEJTE ŠANCI MÍRU… GIVE PEACE A CHANCE

Ráno jsme je natáhli mezi tyče od smetáků

a bláhově si mysleli Že konečně o něco jde

a my budeme u toho Až se kdosi zeptal

kam asi v noci vezli a na koho teď míří

ty rakety a co bys tomu asi řekl

ty Johne

 

A byly to zvláštní vteřiny

kdy hned vedle někoho srazili k zemi

kopali do něj a vztekle trhali na kusy

stejné prostěradlo jako bylo to naše

Žádná raketa není mírová

kroutila písmena pod jejich nohama

Polilo nás horko a dostali jsme strach

a za chvíli i přes hubu

 

Celkem bezvýznamná příhoda

v té šílené a nesmyslné hře

na MY a ONI

 

Zahanbeně jsme utíkali domů

v uších nám zněly policejní sirény

dunění bot na dlažbě Štěkot psů

a někde uvnitř ozvěna… tichá

GIVE PEACE… a ještě něco…

no jasně… IMAGINE

IMAGINE THERE´S NO HEAVEN

IT´S EASY IF YOU TRY

NEVĚŘ POLITIKŮM

NEVĚŘ NIKOMU PŘES TŘICET

 

Kdybys tak věděl jak jsme k pláči

zastydlé a zakřiknuté květinové děti

s rukama svázanýma za zády pionýrským šátkem

s ostražitým tikem přes rameno

ostnatým drátem kolem krku

a povolávacím rozkazem v kapse

které se tak snadno nechaly umlčet

roubíkem ze zmuchlaných novin

a nechaly si ukrást všechno

i to poslední

naději

A stejně je to pravda

Žádná raketa nemůže být mírová

Žádná Johne

Ani ta vaše Ani ta jejich

Všechny míří na tebe

Všechny míří na nás

 

Představ si… IMAGINE

psávali jsme na oprýskanou zeď

AŽ UMŘEME STANEME SE KVĚTINAMI

škrábali jsme pod tvé brýle

A zase bylo osmého prosince

znovu jsme seděli na zemi jako promrzlí vrabčáci

a do tmy zářily plamínky svíček a reflektory

(erární fotky do služebních památníčků)

a hnědé oči holek se sametovými hlasy

To kvůli nim jsme přemlouvali ztuhlé prsty

aby ještě chvíli vydržely bloudit po hmatníku

Let it be… Michelle… IMAGINE…

 

Od úst šla pára a od Čertovky chlad

a každý třetí už v duchu sepisoval hlášení

Přiběhli rychle Zadupali svíčky do dlažby

a pak nás hnali uličkami Malé Strany jako dobytek

až tam… pod okna slepecké konzervatoře

ze kterých se do ulice snášel čistý hlas klavíru

violoncella a trubky… YESTERDAY… IMAGINE…

A každý tón Každý z těch slepých kluků v okně

i nás dole na chodníku byl najednou

malý hrdina nebo blázen

Blázen na kopci Johne

 

A vzpomeneš si na nás když se vznášíš nad vodami

a usmíváš se nad našimi vlasy po ramena

voskem stékajícím na zkřehlé  ruce

a bláznivou radostí

z pár vteřin opojné prosincové noci

ve které se za rohem šikují kordóny

ze služebních svetrů koukají mikrofonky

jako červi z jablek Mezi hvězdami slídí družice

a z Vltavy šmíruje periskop atomové ponorky

 

Jestlipak taky tam u vás… třeba na jezírku

naproti muzeu uprostřed Central parku?

Žádná PONORKA není mírová

taky jsi byl sledovanej

jako morče v drátěný kleci

Vzpomeneš si na nás tam nahoře

a přimluvíš se Johne?

 

A tak mě napadá

Jestlipak dneska ještě někdo ví

který král a císař vládl kdysi dávno

když Rembrandt vítal ztraceného syna

Archimédes kreslil do písku své kruhy

slaměný rytíř hnal herku proti větrným mlýnům

malý Johann Sebastian šlapal měchy

a Michelangelo stoupal po štaflích

ke stropu Sixtinské kaple?

A jestlipak si jednou někdo vzpomene

čí okované boty křápaly do studánek

a čí stařecké ruce utahovaly šrouby

chrastily klíčky od arzenálů

a zvedaly ruce na schůzích

v těch zbytečných a prázdných umakartových letech

kdy nejlepší knížky vozili z tiskárny přímo do stoupy

kdy univerzitní profesoři přikládali uhlí a kouleli popelnice

a popeláři se přes noc stávali univerzitními profesory

a všichni se tvářili, že je to v pořádku

 

Jestlipak si někdo vzpomene

jak do ospalého libeňského dvorku padala omítka

rušičky vztekle kvílely a kdesi daleko se bourala Zeď

Na ten rok kdy na Tagance hamlet v černém svetru

naposledy zpíval o pravdě a lži

a kytkách v neutrálním pásmu

kdy nás poprvé a naposledy rozesmutnil pan Werich

a kdy si kostlice v plachetce našla i tebe, Johne?

Jestlipak si někdo vzpomene

čí ruce nás držely u krku a dusily strachem

aby mohly v klidu posílat napalm

nad rozmáčenou vietnamskou džungli

vodíkové bomby na polynéské atoly

tanky na vyprahlou afghánskou step

a rudé kobylky na vypálenou Lhasu

Jestlipak si někdo vzpomene

kdo kázal o míru a přitom ze tmy tahal za nitky

a pak přibouchával prsty mezi dveře

protože nosit dlouhé vlasy byl zločin

vypadat jinak a myslet jinak byl zločin

Protože psát i zpívat byl zločin?

 

A jednou

až se z nás stanou ONI

Až nám Našim panděrům a barákům

přestanou věřit i naše vlastní děti

Až zapálí svoje svíčky a vytáhnou do ulic

kvůli nám Až je zmlátí naše pendreky

Až mezi ně nasadíme naše práskače

a poštveme na ně naše psy Až bude po všem

jestlipak si vzpomeneme

na své vlasy strach a prostěradla

která měla rozsvítit ten divný svět

I na lezavý chlad u Čertovky

hladové oči holek

rozedřené a zmrzlé prsty

bloudící po hmatníku

THERE´S NO PEOPLE

GIVE PEACE…

Nezapomeň

a nevěř nikomu

ani nám Johne

a představ si

i m a g i n e …

 

   Ale stejně drž místo u stolu


8 názorů

Lasy
05. 12. 2018
Dát tip

Našel jsem to znovu, náhodou a je to už zase aktuální a pořád smutné.

"A jednou

až se z nás stanou ONI

Až nám Našim panděrům a barákům

přestanou věřit i naše vlastní děti

Až zapálí svoje svíčky a vytáhnou do ulic

kvůli nám Až je zmlátí naše pendreky

Až mezi ně nasadíme naše práskače

a poštveme na ně naše psy Až bude po všem

jestlipak si vzpomeneme"

 


*tip

maartin
25. 05. 2007
Dát tip
můj věk tady koluje? ...jsem teď docela znejistěl, takový starý tik přes rameno se obovil... ne, Lakrovko, čtyřka tam je, i když ne dlouho... co naděláš. Ale text je to starý - už tak čítám 8-9 roků to bude, jeden z prvních Třeba jsem se tam taky potkávali, tenkrát..

Lakrov
25. 05. 2007
Dát tip
> Jaká čísla? Zdálo se mi, že byl někde k zahlédnutí Tvůj věk (32 nebo 34 - tak nějak) ale teď ho nikde nevidím. To by bylo málo let a skoro by to vypadalo, že pamatuješ víc, než jsi zažil :-) Podle všeho musí být první čislovka hodnoty, označující Tvůj věk, čtyřka.

maartin
25. 05. 2007
Dát tip
Díky za zastavení, to už je histórie... p.s. jaká čísla? no, ono ta zas tak vymyšlený není, v případě tohodle textíku určitě

Lakrov
25. 05. 2007
Dát tip
...a každý třetí už v duchu sepisoval hlášení A Tip za vzpomínku na Blázna na kopci... Jo chytit nás tenkrá, jak jsme pálili tu Jejich... Mohli dnes někteří z nás být v parlamentu; a být ještě horší, než doopravdy jsou. A jiní už otamtud mohli být zase doma. Ale ani na jedny by si za pár let nikdo nevzpoměl. Kde se v Tobě bere tolik... Vlastně ani nevím čeho. Vždyť jsi to, jsou-li čísla pravdivá, ani příliž zažit nemohl. Občas je potřeba schovat si něco, co se mi líbí. Třeba teď. Dík.

maartin
01. 11. 2006
Dát tip
díky... asi je to tak, každý máme za sebou jinou cestu, a proto i jiné oči, co říct... já jsem se vždycky cítil za zdí, zavřenej, svázanej, přidušenej... mí kluci už to nechápou, cestujou si, bez pasu, nemusí na vojnu, nemusí (skoro až povinný) rituály, průvody a tak... jejich tatík už nemá tik z ohlížení přes rameno, klidně si, i veřejně v novinách, sprdne předsedu vlády a nic se neděje, žádný kádrový a důvěrnický materiály se s člověkem netáhnou... jsou teď jiný věci, jasně, ale já jsem, jak právě teď zjišťuju, docela spokojenej, bez drátů všelijakech se obejdu... Na Dětem se podívám, díky.

maartin
01. 11. 2006
Dát tip
Rebeko - jo, máš pravdu, ale současně doufám, že zase tak úplně ne, už je to přece je trochu jinak... ale z toho, aby se nám to nezacyklilo, z toho mám docela strach, od té doby, co jsem to napsal, se toho pokazilo spoustu... a všechny rakety dál míří na nás, i ty naše... Díky za zastavení...

maartin
09. 02. 2006
Dát tip
moc všem díky... Pacer - já taky, i když jen virtuálně - snad amíci někdy zruší víza a imigrační úředníky a tak - za tu cenu se mi tam nechce Drvi - co bych asi tak mohl říct - kočárku je škoda - jednou se bude hodit.

z těch pár předlistopadovejch let, co jsem stihla prožít, si nepamatuju vůbec nic a tohle na mě dýchlo takovou atmosférou rodičovských vzpomínek, Pelíšků a nostalgična... stála za přečtení. díky a t*

Lasy
08. 02. 2006
Dát tip
Je to tak. Neomouvej se z apatos ani za nostalgii. Tohle se mi opravdu líbilo. Ke konci čtení jsem měl slzy v očích a říkal si, že ani nevím co k tomu dodat. Je to tak . . . Imagine . . . Lasy*V

maartin
08. 02. 2006
Dát tip
díky všem za vzpomínku a zastavení - pořád si říkám, jaký podobný text tu třeba za dvacet let (jestli ještě bude nějaký Písmák) někdo vystaví, co se tady na sebe zpětně dozvíme

Pacer
08. 02. 2006
Dát tip
Vždycky, když jdu po té straně parku, zastavím se u Dakoty a přejdu přes cestu na Jahodová pole, poděkovat za ten náboj, co nám dal. Možná proto, že je po smrti, zůstal tak homogenní v našich vzpomínkách.. Sice jsem tě četl už víckrát, ale nakonec mi to nedalo poděkovat ti:)

Pisces
07. 02. 2006
Dát tip
tak jsem se vrátila, jak jsem slíbila... do dnešního uplakaného dne geniálně melancholická... sice nejsem pamětník, ale tuhle dobu miluju, od Beatles mám kompletní diskografii a myslím, že to musela být těžká doba... květinové děti, válka ve Vietnamu a to všechno... Kryl taky úžasnej víš, normálně bych takhle dlouhou "báseň" nedočetla, ale úplně jsi mě dostal... měla jsem ji přelousknutou za chvíli, nemohla jsem se odtrhnout... je to výborně napsaný, je vidět, že o té době víš hrozně moc a taky že jsi ji silně prožíval... no, nemám slov *, v + nej

maartin
07. 02. 2006
Dát tip
moc díky - i že sis vzpomněla po takové době - je to dlouhý, vím, ani jsem nedoufal, že to někdo dočte - díky za zastavení

Pisces
07. 02. 2006
Dát tip
já jsem to měla uložený v "díla k přečtení" a dnes jsem měla dost času i chuti, tak jsem se do toho pustila :-) neděkuj, já děkuju za skvělý literárně-kulturní zážitek

maartin
05. 01. 2006
Dát tip
určitě zajdu, díky za zastavení

maartin
28. 12. 2005
Dát tip
přesně tak... já se taky snažím převracet, ale někdy mi to připadá celkem marný, lidi kolem jsou už strašně otupělí, unavení... poslední kapka byla BB a VV - v TV mě to ani nepřekvapilo, ale ten ukrutný prostor v novinách - zvláštní přílohy MfD a Práva a tak - nejsem paranoik, abych si myslel, že tyhle zhovadilosti někdo řídí, ale už mi to někdy tak připadá... a zdá se mi, že ten vývoj se nějak zrychluje

Semeno
28. 12. 2005
Dát tip
.. Možná pro všechnu prospěšnost.. jsme krásní v tom že existují protiklady,.. a to že je vše v rovnováze poukazuje na jednu velmi povzbuzující věc,.. je -li rovnováha masy unavených nepřemýšlejících ku hrstce aktivních nadšených měnitelů.. znamená tak obrovskou sílu díla, dobra... že stačí malinkatá dávka k vyrovnání sil. ..jen lichotivý úhel pohledu. Jen jsem rádo že jsou takové úhly jsou. :o) sem

Semeno
28. 12. 2005
Dát tip
Nejhorší je, že.. o co to bylo tenkrát viditelnější a silnější... teď se tenhle vracecí koloběh stává neobhajitelným, neprokázatelným a chlad v srdcích roste.. Jen... bylo to tak vždycky, z tohoto hlediska mě děsí východisko smíření.. Vím -li to přeci takhle dopředu, tak ač mám věk k boji , nebylo by snad lépe.. brát samozřejmosti za samozřejmé a ... prosperovat? Tolik mě vždycky povzbudí každý kdo ..... nezapomněl :o) * sem

Semeno
28. 12. 2005
Dát tip

maartin
28. 12. 2005
Dát tip
Já pořád, možná naivně, věřím, že člověk je přeci jen něco víc než stroj na vydělávání a utrácení... a zapomínání, to je pro mě hlavně ztráta vědomí o souvislostech, prostorových a hlavně časových... a stejně my, jako lidi, jak tak sleduju čím dál tím větší zhovadilosti v novinách a tv, kolektivně hloupneme, a to poměrně rychle... Moc rád bych se pletl.

Semeno
28. 12. 2005
Dát tip
Je to podle momentálního složení ovzduší společnosti. Když jede člověk po pátý ráno metrem tak je mu z lidí čtoucích Blesk a Spy na blití. Kolem osmý už lidi v metru čtou Mladou frontu a Lidovky a odpoledne a večer je možný potkat lidi s barevnejma kloboukama, lidi hloubavé i lidi znechucené... hned to zlepší náladu. Rozdíl jako když si pustíš Primu nebo Novu, .. člověk je v depresi nebo potopenej v unavený nenáročný nudě... ale pak se dá ještě přepnout na dvojku. A tam se dá narazit na jedinečný věci, který vyžadujou plnou soustředěnost a vlastní účast ale odměňujou .. poznáním. To, že se dá ještě taky zkoušet převracet hodnoty, neúnavně a marně probouzet lidi s Bleskem k přemýšlení o souvislostech a významech,..posláních.. To je jiná věc. :o) sem

Pisces
28. 12. 2005
Dát tip
přečtu si to, ale až budu mít náladu na něco dlouhého :-) dávám si to do děl, co si mám přečíst, tak se nediv, až někdy za čtvrt roku tady bude ode mně další kritika :-)

maartin
27. 12. 2005
Dát tip
díky... víš, ono celkem mrazí, když ti, kdo tenkrát neměli ani na trsátko, dneska staví vily a kupujou auťáky jak ponožky a přijde jim to normální... a něco vevnitř se ve mně bouří, že tohle jsme přeci tenkrát nechtěli...

maartin
12. 12. 2005
Dát tip
sidonia: moc díky za návštěvu

sidonia
10. 12. 2005
Dát tip
moc dlouhy pro ted ,pardooon vratim se - urcite!

sidonia
10. 12. 2005
Dát tip
konec byl moc brzo je to.. aj nevim skvěle napsaný prostě *tv

Print
09. 12. 2005
Dát tip
Úchvatný....!!!

maartin
09. 12. 2005
Dát tip
Bernie, Váňa_vašek, Print... moc dík, ale jak říkám - tohle není literatura, ale vzpomínka - z mého vnitřního pocitu (povinnosti?) nebo už senility - nevím

Smetiprach
08. 12. 2005
Dát tip
!!!

Bechtin01
08. 12. 2005
Dát tip
já tobě díky.

Norsko
08. 12. 2005
Dát tip
***

maartin
08. 12. 2005
Dát tip
Pánové, díky za zastavení... Šolmesi, díky zvlášť... život mě odvál přeci jen daleko, takže aspoň na dálku - prosím - až tam budeš zapalovat, vzpomeň i za mně - ještě dneska to mám pořádně zadřené pod kůží. Díky.

Noe1
08. 12. 2005
Dát tip
*t

Sonor
08. 12. 2005
Dát tip
k tomu není co dodat *

hai_mal
08. 12. 2005
Dát tip
skvělý....naprosto přesně vystihuje tu zvrácenou dobu pamatuju si to až moc dobře skvěle napsáno, četla jsem jedním dechem.....smekám TV

maartin
08. 12. 2005
Dát tip
Hai-mal: už je to dávno, snad tisíc roků, a přitom jako by to bylo včera... Díky všem - hai-mal, Sonore, Noe1 - za zastavení -a Šolmesi - i za ten večer.

vesuvanka
08. 12. 2005
Dát tip
je krásně napsaná vzpomínka a dílo vystihuje dobu, kterou moc dobře pamatuji.... žádná raketa ani ponorka nemůže být mírová....díky..... TIP a V

estét
08. 12. 2005
Dát tip
*

maartin
08. 12. 2005
Dát tip
františku: to já taky, tady vyjímka - když jsem to psal, musel jsem - viz prolog, takhle ve mně tenkrát bylo... vesu, estét: díky za zastavení, moc

Bernies
08. 12. 2005
Dát tip
*t

hai_mal
08. 12. 2005
Dát tip
tak přece zlato........to je moc dobře :-) je to skvěle napsáno (škoda, že musím k doktorovi, ale vrátím se k tomu ještě dneska) :-)

fakt moc pekne napsany, bez slz na krajicku to snad nejde cist, teda mozna jo, zkusim to znova :-) *

hai_mal
08. 12. 2005
Dát tip
jo...dala jsem si to mezi svý Best....

maartin
07. 12. 2005
Dát tip
předem díky těm, kdo to dočetli až do konce

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru