Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Včelař Georgios

Výběr: _Psyché_, Print, empathetic_embryo
12. 12. 2005
3
1
4918
Autor
malej_blazen

\"Dědovi a jeho koním z kovbojska\"

Z kovbojska jsem Dionýsem
plný slečen a prázdnin a tance
a dřevěného života z stromů Topolů
a jejich krve



I.

Zastesklo se Zatemnilo
podzimní věž a její zvony
které se bijou na poplach
a díví se do slunce jak chátrá
ve stínech Křídel a zobáků
zmrzlých holubů
Po letních pařátech a vrkání
vzduchu že sněžilo
napořád vznáší se vločky do oken
na ulicích byl cítit ještě pořád plyn
a sykot heboučkého poprašku
s letící křídou sněhu smíchu do zdí
vstrčené přání a hanlivá slova nad obraz
Studené okapy jsou možná zakletá přání
možná bylo před válkou a divoké hole
starců otloukaly patníky Vzpomínalo se
a dnes když se usmívám nad hromadou
polovybledlých fotografií netečně už nevnímam
že to šero na nich se skutečně stalo
Boleslav vytesaná do skály Spousta
malinkatých domů a tváří z oken
je mrazivo a vlhko nad drolícím se kamením
tuláků z hradu a jizery a pivovaru a štěpánky
tam u altánku kde se tanečky proměnily v zimouřivou
tetelící se bělavou páru skoro dotyků
Viděl jsem stopy - křupaly a zábly do dlaní
s bráškou a sestřičkou
pár hodin pár roků a kopule přestaly v
tomto světě existovat

Todle není stísněnost jenom život
na břehu řeky jste se narodili -
na břehu řeky zemřel sirotčinec s
parodií s otčinou a trocha krve z boku
za mučednickou smrt dětských stébel trávy
(možná jenom mezírka zubů v krista)
do vlasů Na břehu řeky jsme se narodili a
tisíce skrání protéci už nezbývá
a další ruce rozpadnou se v dlani
motýla jako dnešní ráno

II.

Toto není dar stínům
z kamené tvrze a ulic křičících kočičími
hlavami přepětíkorunovaných z bytí
klučičích válek na schovávanou prakům
a zastavených nocí Všechny rychle upláchly
a byly jenom na omak vlažné - nestačilo se
s nimi vžít a když ze strojů vzlétaly jiskry
k nebi požárůůůů k Prahy kouř dlouhých cihlových
prstů továrny praskaly klouby černých celuloidů
Dnes poprvé dávali biograf a já vím že jsi nikdy
nelovil včely a nekouřil dýmku Ten bohatýrský pocit
z cigaret a odklepávaných do očí svislých vlasů z dýmu
něco jako podzimní melancholie ptám se sám sebe
na co budu vzpomínat možná na cinkající vánoce
a možná na oči které bolí nad paravanem s lupou
v zežloutlých novinách pětačtyřicátého roku mladého
boxera a vybledlých tapet Nejsou to stránky z knih
ale jenom malé ornamenty květin Včelaři zhasínal´s
lampy a lesy a včely a řeku a hvězdy světlonošovi svým
zhášečským vykuřovadlem šumem praskající gramofón stínu

Vlaky nikdy nezapomněly Propolis ani mateří kašičkou
parfémy naondulovaných dam z hlubokých secesních van
ozdobené vanilkou a hrozny vína vystupujících s dlouhými
štíhlými lýtky na dečku a nahé vtělo se zvonělo s pěnou
a pohladit všelékem - ne nikdy si nebyl včelařem
ani lovcem těl ani další obejmutí zakleté Isabelo tak dobrou noc

III. (bílá část/poslední motiv)

poslední motiv Poprvé jsem z tunelu sněhu
vichřice a v horách se nesvítí s ťápoty po
bílé válce na větru klečel snítkem bílých včel
a bílých dolarových bankovek Polární
letní noci kam až kašperských hor se přivyknou
květiny z kostění dědečku bílá a její nábožnost
další a další prostěradlo jsou pod nimi schované děti
dorážejí na sebe ten pohlavní přístav tepla
a prvních pusinek Tváří starých žen - jejich bílých vlasů
sedí v postelích (všechny ty kvítečkované noční kosile a froté a pianino
a flanel nad rozedmutím a rozespané kombiné) Ptají se na nás
nevěří legendám bílých včel bílého včelaře Zase ta noc
bílá jak okvětím vločky jsou přání pro děkuji hezky to praská
za korunu párky a pivo a první moře vranovské přehrady
voňavé třešnovým džusem a grilovanými kuřaty na pláži
spala rezavá loď s pláčem schované úkoly probíhali jsme
lesem a já nevěřil na fešácké tričko bobíkovo všechny
ty paměti tohodle leta jsou zavázané do očí a deset kilo
ryb které jsem fackoval s chutí všech lidí poslední moře
s uvázaným kapesníkem okolo hlavy helské kosy gdaňská přehrada
velryby - její kosti proplouvala pískem plakal jsem pro ní olizoval
si zápěstí od soli utíkal k vlnám které přikryly válečné bunkry v rezu -
tohle se nedá čekat - tatínku polské moře a nevěřícný pohled
"to je vody - to je vody!"
usmívám se filmům šeptem bliká v pokoji tohle moře jenom
lidsky bílé

IV.

Budeme figurky z větru a z cukru
okradené obráceným širákem dětští žebráci
a omlacený zadek s modřinou - jizvy
ani slzy spolykané figurky smutku
figurky obětí

Někdy svítěj možná neónem je to vzdálené
uzkost zděděných tváří Možná se zapomněl i měsíc
v síle kovbojska ten náhlý legrační popud fantazie
ve 2.08 hodiny ráno všude vířil prach a koně jinačí než
je znám nebál jsem se jich a chtěl je hladit po hřívě
oči od slz přesto voňaví Dědovo kovbojsko síla stromů včelařova
evangélia dřevěné jako tahle básnička vrostlá do kůry indiánu
tomahawků olivových kabátů dnes spíme v síti
slámy jeho oči z mužských nesmyslů
Někdy se vzpomínalo na jezera hlasitá a dojemná
v kterých se točí páry ryb a skoky kamínku žabek
na dno se drolící že i pastevec křídel náhle zmlk
Ani dívka z šepotu vytvořená ze sázky do vlaku až projíždí
a polibek na cestu ti usnout nesplní v včelí bzukot

Nakonec jsem našel v zemi hlízu
okolo byli poházené šedivé vlasy
foukal vítr a oni vlastně sněžily
Prsty obalené hlínou asi jsem tenkrát
křičel sběratel červených nití smutně zakýval
hlavou a odešel Přesto jsem dokázal vyčarovat
slaměnou panenku (tu mrtvou malou společnici
z křídel) bez jablek a do jejího košiku vložil hlízu
nevoněla protracená potracená opět
spěčováním odešla do šípku se unavit a rozpadnout
rozřezat se o trny a nalézt zdrcadla (jsou tak smutná
nemají se na koho dívat v prázdných oddechujících nocích)
Posbíral jsem vlasy a zastrčil je do hraní - do pěti let a
zahrady a jizerek a vonící trávy a ohníčku
a óoo včelaři mlžíš a dáváš svým včelám i koním
svobodu už na věky laskavého kovbojska že píšu ti
jenom lidsky bílé, děkuji

1 názor

verni: blbost co rikas ale budiz chapu ze se nelibi....

Verni
14. 12. 2005
Dát tip
uffffffffffffffff, ježiš, no co na to říci, mě se tenhle asociační styl nelíbí) připadá mi jako vaření z vody, ale proti gustu, nicméně pro mě ta báseň nemá význam, nejsem ty, nevím sovislosti, nevím proč a nevím proč vůbec to chtít zjistit popis skutečnosti je fajn ale je to taaaaak horzně lyrické až je to epické ...

Nicollette
12. 12. 2005
Dát tip
mno hele... já teď uplně přesně nevim jak vyjádřit že tohle je nejvíc pro mě co sem četla... od tebe... od Písmáka... a vůbec... nevim jak do písmen vtěsnat ten údiv a chuť vykřiknout to teda nevim budeš mi muset holt věřit když ti to řeknu uplně obyčejně že se mi to kurevsky nejvíc na světě moc líbí a taky - sem se musela usmát Včelaři zhasínal´s lampy a lesy a včely a řeku a hvězdy světlonošovi svým zhášečským vykuřovadlem šumem praskající gramofón stínu já sem totiž včera četla poprvé v životě Malého prince... a to ještě s pěknou kocovinou... a tam byl přece lampář panejo já nevim co teď s tim.....

Wemi
12. 12. 2005
Dát tip
mno, víš...

Eileen
12. 12. 2005
Dát tip
je to neskutečný...blazinku... jedna hezci cast nez druha, ty momenty s bilou se mi strasne libily, jako i cervena nit, sede vlasy.. boze, prenadherny... nakonec se mi nejvic libi ta posledni... no proste--tohle snad nej..

sidonia
11. 12. 2005
Dát tip
prvni dve sem dala äle je to na me moc nebo uz je moc pozde vratim se, ale jen sem este chtela.... "Boleslav vytesaná do skály " - to m ipripomnelo jaxme spechali na ten vlak u vas... v mb... jo, bylo to pekny

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru