Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkamžiky života
10. 02. 2001
0
0
1592
Autor
rs232
Modrý, zaprášený Fiat zaparkoval na obvyklém místě, jako vždycky. V pět hodin se vrací z práce. Vystoupil, lhostejně zamknul auto a stoupal vzhůru. Ano, tam za těmi dveřmi si konečně odpočine. Aspoň chvilka klidu.
Marně hledal v kapse klíče, tak krátce zazvonil. Přišla mu hned otevřít. Zřejmě ho čekala, jako každý den. Políbil ji na čelo a se slovy:,,Ahoj miláčku,, usedl k připravené večeři. Takovouhle ženu by mu mohl kdekdo závidět. Snad si ji ani nezasloužím, napadlo ho.
Ona si ho prohlížela. Už jí ani jeho srkání nevadilo. Zvykla si na to. Vždyť jinak je přeci na ni hodný a stále jí pomáhá. Jen ta slůvka, že ji má stále ještě rád, jí trošku chyběla.
Má zvláštní výraz v očích, pomyslel si. Jako by ji něco trápilo..nebo je snad nemocná?
Víš miláčku, budeš mít miminko, vypravila ze sebe nečekaně.
No to je senzační, začal velice radostným, i když trochu překvapeným hlasem. Přibyde nám určitě mnoho starostí, ale neboj se, my už to zvládnem. Vždyť dítě je přeci základ rodiny a ten nejhezčí dar. Teď už nás nic nerozdělí. Vůbec nic.
Hm, ona to taky říkala, prohodila tichým a pohrdavým hlasem.