Pohledy

V zářivou noc ponořená,
jak jinak lze chytit slunce?
Bez křídel i když vymodlená,
a ne, nechápe hloupé srdce.
Těší se na tebe a vítá tě tajně,
každé z těch setkání tak hlasitě,
až se bojím aby se někdo nepodíval
a nezamyslel se nad tím zvukem.

Mluvím o setkání,
jak hloupě lze zveličovat jednostraný pohled.
Pro tohle zdání,
čehosi možného jen ve snech a za černej svět
zapálím svíčku, aby mohlo vyjít slunce,
vychází, září a hřeje,a taky ubijí přece,
možná se to nezdá, ale nenávidím ho.

Přeci lepší je měsíc, bílý jak pegasovo peří,
bez otázek klidně přehlíží život.
Je jak to vlhké a studené, když už zase sněží,
a je mu zcela jedno jak mi je,
neodpouští, nežehná, nelituje
tak jako tvoje oči,
které stejně nikdy neuvidí.

---