Všem milým písmákům

Vánoce? Ano, Vánoce. Venku je taková tma, že skoro celý den svítíme. A před okny jsou takové šňůry aut, že jedou jenom krokem. Asi je to tím, že bydlíme u jednoho z největších nákupních středisek ve střední Evropě – u Zličína. Lidé běsní, chtějí, aby jejich blízcí a bližní dostali od Ježíška nějaké úžasné dárky.

Vždycky mi bylo divné, že Ježíšek dává dárky, když má narozeniny, vždyť běžně se to dělá obráceně! Ten, kdo slaví své výročí, má být středem pozornosti a má být obdarováván. Výjimku z obvyklých postupů činí moje dcera, která mi v den svých narozenin přinese nějaký dáreček a děkuje, že jsem ji přivedla na svět. Je mi líto, že mě to také nenapadlo a že jsem alespoň jedinkrát takhle nepoděkovala  svým rodičům. Vraťme se však k Vánocům a k dárkům.

Lukáš 1:14  Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z Jeho narození budou se radovati. Snad tedy je ten důvod obrovská radost ze Spasitele, která se takto projevuje. Možná si lidé chtějí duchovní skutečnost spasení zhmotnit. Třeba je vše jen obratný tah obchodníků. Asi si lidé tímto způsobem vyjadřují náklonnost. Pravděpodobně se chtějí mít dobře. Nejvíce ze všeho jde o rozzářená očička dětí. A nejspíš  je to od všeho něco.

Tak tedy přeji nejen  „veselé“ a převeliké radování, ale také takové zastavení a vnitřní zahloubání, aby byl obdarován Ten, jenž má narozeniny!