Lenivý Pepíček

Lenivý Pepíček četl si v tramvaji,

pak s hrůzou v panenkách obrátil list.

Oni se zbláznili, takové kraviny,

svým očím nevěřím, kdo to má číst...

 

Soused po pravici usmál se vědoucně,

vážený příteli, nedivte se.

Už naši předkové dávno to věděli,

že papír v pohodě všechno snese!

 

Když tohle Pepíček v hlavě si obrátil,

zajásal, zavýskal, povyskočil.

Do domu přilétl, po schodech vylétl,

po prvním papíru doma skočil.

 

Musím se stěhovat a ty mi pomůžeš,

to bílé křesílko odnes dolů.

Sám bych to nezvládl, teď je to jinačí,

když jsme dva, lehce to zvládnem spolu.

 

Papír se nehýbal, ani když Pepíček

žadonil, podplácel, zval ho na flám.

Dostaneš svačinku, tady máš pivečko,

neštvi mě, nebo tě do sběru dám!

 

Nakonec Pepíček zhroutil se psychicky

dal papír do kamen, aby byl hic.

A z toho vyplývá, vážení přátelé,

papír je padavka, nesnese nic!

---