Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"..musíme žít".

12. 02. 2001
0
0
1412
Autor
Stepca

.....kdesi jsem vyhrabal jednu z mých prvních písniček. To mi mohlo být, tak kolem patnácti... Pro nezasvěcené není úplně jasné, o co v písni jde, tak trošku nastíním..... V těch letech se začaly prvně objevovat první infikovaná klíšťata ...

... Do lesa jsme chodívali s kamarádem tisíce stejných přátelství. Společně věřili, že taky zvládnem správně žít, vyhnout se neštěstí. Znali jsme vůni dřev, loňské trávy, barvy duh v kalužích hozený. Nikdo z nás neznal ty smutný zprávy, co škrtnou ti tvoje sny dávno už sečtený. Spolu jsme prolezli snad každé křoví i tam může dneska už konec dům mít. I já jich měl na vandrech mnoho to vím, proč jedno z nich, jediné, zakáže žít? Teď chodím po cestách, jak už to bývá ty místa znám, ale dřív byli jsme dva. Divizna ze stráně na mě prstem kývá snad ona mě vyléčí, ona mě zná. Je těžké zbavit se smutku dnes vím i vítr vždy musí hned tam a zpět jít než osuší náhrobek, co všem poví, že za ty co nemohli musíme žít.
Stepca
13. 02. 2001
Dát tip
...já už se radši nechal očkovat. Pro jistotu, neboť je to horší než indiánův tomahawk...

Stepca
13. 02. 2001
Dát tip
...já už se radši nechal očkovat. Pro jistotu, neboť je to horší než indiánův tomahawk...

Jákob
12. 02. 2001
Dát tip
kamaráde já se taky v těch letech, když jsem se toulam matkou přírodou nebál snad ničeho, jen z těch malých potvor jsem měl panickou hrůzu........a mám dodnes :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru