Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Odčárkovaný sen

05. 01. 2006
7
0
2231
Autor
pekylau

 

Převaluji se pod dekou příjemnou jako smirglpapír, na spánek ani pomyšlení, ve tmě chór dvaceti chrápajících mumií a smrad, za který by se nemusel stydět ani kravín v parném létě. Tak to v mých dětských představách opravdu nikde nebylo.

Rozsvěcí se světlo, pohled na hodinky [03:00]. Místnost se dává pomalu do pohybu, aby zakrátko dosáhla hemžení rozkoplého mraveniště. ´´Moje bota, tvoje bota, au, nešlap na mě, … ,´´ ozývá se v několika světových jazycích. Již tady se odděluje zrno od plev. Jako zkušení mazáci bereme připravené věci a opouštíme bitevní pole rozbouřené horolezecké noclehárny.

Oj! Pohled do plné jídelny nám ukazuje, kdože to jsou ti opravdoví mazáci.

´´Sereme na snídani,´´ strká do mě ze strany Jindra, ale vzpomínka na pohublé pokladničky  v daleké domovině nám to nedovolí. U našeho stolu posbíráme zbytky, které nestihla zkonzumovat  hlučná skupina  jižanů a vyrážíme.

 

Pohled  do noci bere dech.

Jako vánoční stromek vypadá hora osvětlená řetězem blikajících čelovek [těch úplně největších mazáků], který se u potemnělého vrcholu plynule rozlévá do nekončna hvězdné oblohy. Je to jako sen… .

´´To je snad sen,´´ slyším někde z vesmírné dálky hluboký hlas. Radostné překvapení, že i vždy na zemi stojící Jindra se nechává unést romantikou okamžiku, netrvá dlouho.

´´Do prdele. To není možný,´´ další slova mě definitivně sráží zpět do života, abych se ujistil o svém omylu. Jeho  rozčarování jenoznačně nepatřilo hvězdné obloze.

Zíráme nevěřícně do tmy.  

Hned za chatou, u prvního skalního výšvihu, je fronta.

Opravdu.

Dlouhá řada čekajících, jako někde před obchodem. Sledujeme to maňáskové divadlo a v duchu se ptáme, zda opravdu všichni zde přítomní chtějí vylézt až nahoru.

 

Pomalu, ale přeci, pomyslím si po překonání první překážky, právě ve chvíli, kdy se potemnělý průvod znovu z nevysvětlitelných důvodů zastavuje. Netlačit se, nepředbíhat, hezky spořádaně, ták, další  výšvih, další zastavení… .  Naše příprava na tenhle výstup měla probíhat v odpoledním metru, nebo v obchoďáku během zimního výprodeje a všechny  vertikály ve Skaláku jsme si mohli, jako většina zde přítomných, klidně ušetřit.

Takže znovu - popojít, zastavit, uhnout [letí kámen shozený někým nad námi], nestrkat se a postupujeme prosím, uhnout [někdo letí], popojít….

 

Dodnes nevím, jak je to možné, ale i my, stejně jako desítky [stovky, tisíce,..] dalších, dosahujeme ještě ten samý den vrcholu. Hledám po kapsách, v batohu, v hlavě, ale to  nej, nej-vrcholové opojení nemohu najít. Stojím na hoře, která mě budívala ze spaní … a nic. Lidský babylon postrkující se na úzkém hřebeni ve mě vyvolává pouze…

…´´Chyť ho! ´´ křičím vyděšeně na Jindru, který stojí nedaleko vrávorajícího Japončíka. Uff! To bylo těsný. Ještě krok a byl v dolině. Nadšený prcek na nás rozzářeně čumí, zřejmě v očekávání společné fotografie. Že se právě znovu narodil, bychom mu asi jen velmi těžko vysvětlovali. To už ho ale odchytává horský vůdce a přivazuje k ostatním.

´´Ty vole, to je moc. Pojď už dolu,´´ rozhlížím se zdrceně po úzkém hřebeni, na kterém si dal schůzku snad celý svět. Sen horolezců? Ne. To, co se sem profi vůdcům podařilo vytáhnout sice zasluhuje uznání [vůdcům], ale horolezce by tu pohledal. Chybí již jen děti a těhotné ženy [starců je tu dost].

 

´´To nevypadá dobře,´´ říká náhle   romanticky nezasažený Jindra a ukazuje k jihu, odkud se blíží pravý opak včerejší bezchybné předpovědi. Bez velkých emocí opouštíme vysněný vrchol a zařazujeme se do kolony, pohybující se  směrem dolů.

 A znovu - popojít, zastavit, uhnout [letí kámen shozený někým nad námi], nestrkat se a postupujeme prosím, uhnout [někdo letí], popojít… .

Náhle se zvedá vítr.

Začíná chaos.

Největší nebezpečí  populárních kopců. Ti co byli na vrcholu a vidí blížící se mraky, chtějí rychle dolů. Ti co ještě nahoře nebyli a vidí mraky, chtějí za každou cenu ještě rychle nahoru. Za každou cenu. To vystihuje stav věci. Vybrané spořitelní knížky jako mávnutím proutku zahalují rozumné myšlení. Ještě před chvílí schůdný terén, se rázem stává životu nebezpečným.

Bezradně se obracím k Jindrovi, ale ten již opouští přelidněnou, vyšlapanou cestu. Vytahujeme své zkušenosti ze Skaláku a já beru zpět všechny pochybnosti nad naší špatnou přípravou. Najednou jsem vděčný za každý přelezený metr ve svém životě, který nám umožnuje předbíhání ve velkém. Když dorazíme k bivakovému přístřešku v půli cesty, spadnou první kapky.

´´To stihnem´´ říká trochu nejistě Jindra a já při pohledu na množství lidí, kteří zde hledají  doslova nelidské útočiště [oficiální kapacita -  deset osob, bez jakéhokoli sociálního zařízení] souhlasím. Tady bych nezůstal ani za nic.

Ve stylu horských koz sbíháme hranu, na kterou jsme si od dětství tolik mysleli. Míjíme platící i neplatící ´´horolezce´´ a  pohled na ty, kteří stále ještě neobrátili, dává nový význam  všem frázím o bezpečnosti na horách. Kdo chce kam, tak ať si tam jde.

V noclehárně vyzvedáváme zbylé věci a za mohutného deště valíme dále do údolí. Sen je odčárkován, tady už nemáme co hledat.

 

Některé sny by možná měly zůstat raději nesplněné.

 


Andulka
22. 01. 2006
Dát tip
Ted je to solidni povidka se vsim vsudy!

pekylau
21. 01. 2006
Dát tip
... tak a už je to jednoznačné... . Ani to moc nebolelo.

Andulka
20. 01. 2006
Dát tip
skupina jizanu me taky matla, ale rekla jsem si, ze asi tak rikali mazaci lidem z jiznich cech...:-)))) Mozna, ale je to taky tim, ze jeden ma zazity vojnu = mazak....:-) Jinak "to trochu matnou melo" - s tim souhlasim...jedna bota tady, druha tam....ctenar citi ten chaos...:-)))

pekylau
19. 01. 2006
Dát tip
Dekuji za komentar.

Andulka
19. 01. 2006
Dát tip
Jakmile jsem slysela slovo mazak, mela jsem prvni polovinu povidky pocit, ze pises o vojne. Jakmile se tam objevil letici japoncik, zmatlo me to....protoze si rikam...kde se tam vzal. Pak uz mi je to jasny, Pak uz to ma spad a skvely zaver. Je to vtipne napsane a ma to vsechno, co ma povidka mit. Nejen to, po precteni se usmejeme a zustane nam dobra chut na jazyku.* P.S. Kdyby by si me (ctenari) dal na zacatku na jevo....(treba ve druhem odstavci hned po nocleharne....ze ses tam a tam)...povidka by byla jasna a cista od zacatku az do konce...Ale tim ze to tam neni, tapu a snazim se orientovat, kde to vlastne jsem.....a tudiz nemam cas si ten zacatek vychutnat...:-)

pekylau
19. 01. 2006
Dát tip
Ono to trochu matnout melo, ale takhle moc zase ne. Mas bohuzel uplnou pravdu. Zatraceni vojaci. (ze si toho ale vsimne zena - kompliment) A dekuji za komentar.

pekylau
19. 01. 2006
Dát tip
Ono to trochu matnout melo, ale takhle moc zase ne. Mas bohuzel uplnou pravdu. Zatraceni vojaci. (ze si toho ale vsimne zena - kompliment) A dekuji za komentar.

pekylau
19. 01. 2006
Dát tip
Pockej, ctu to znovu a ono to tam trochu schovane je - - ozyva se v nekolika svetovych jazycich... - pohuble pokladnicky... - skupina jizanu... - hned za chatou (dost ´´nevojenske´´) ..... no jo, zase vedle, mezinarodni manevry by to taky mohly... . Ja s tim neco udelam.

Jo, dobré... uvěřitelné, čtivé a něco to ukazuje. Tak je to správné a tak to má byt.

No jo, to je ta neblahá lidská vlastnost :-) Všichni se chtějí vydrápat na vysněný vrchol - větší štěstí mají nakonec asi spíš ti, kterým se to nepovede - mají alespoň dál o čem snít... T

Lakrov
06. 01. 2006
Dát tip
To prostředí mě hned vtáhlo. Bez ohledu na to, o čem to bude dál. Jenže i dál se to překvapivě shodovalo s jedním z pocitů, získaných někdy ve čtryřiadevadesátém. Fronta lidí, jichž půlka měla počkat 'dole v autě' a ne se pokoušet postáváním rozdýchat ten o málo víc než poloviční parciální tlak kyslíku. A nad tím vším kroužící helikoptéra s případnou pomocí. Proti všem doporučením jsme k vrcholu vyrazili kolem sedmé večer (ideální počasí). Vnoci byl vrchol jen náš. Snad Ti tímhle krátkým spíš příspěvkem, než kritikou nezkazím radost. Tenkrát ještě o žádné čárky nešlo.

pekylau
06. 01. 2006
Dát tip
jagara Pyj ONear Diky. Lakrov - za odborny prispevek moc dekuji. Mas pravdu. Vzhledem k novemu ´´nocnimu´´ trendu soucasne doby, by se to dnes dalo popsat i jako nocni vystup. Vlastne by se ani nemuselo moc menit [jo, to ve ctyriadevadesatym, to bylo jeste vsude mista - v noci...]. Carkovani a vlastne cele je to mysleno jen jako hromada rozpustile nadsazky.

Pyj_ONear
05. 01. 2006
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru