Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Let mouchy kolem rozpálené plynové lampy

18. 02. 2001
1
0
5801
Autor
Pavel_Daneš

Pijte šampaňské značky SUNAR!

1 -

Tam pod lesem je chalupa

kde žije dívka Marie

tam přišel Edgar spanilý

a už s ní žije v chalupě

 

Už po svatbě jsou oddáni

a om dětí mají už

šest hochů a dvě děvčátka

a Edgar, ten má dobrý nůž

 

Když tu má plavá Marie

podivně hrůzné vidění:

Z Albionu král Anglie

s plechovým vojskem přichází

 

A všechno mu má každý dát

žádná mu není lhostejná

"Válku, mor, mučení mám rád!"

Prohlásil Albrecht z Valdštejna

 

A proti vojsku vytáhl

na oři z ohně kovovém

a vesnicí jde rázem Smrt

a Mor a Děs a Strach a Sen

 

A Edgar už je vojákem

a už se loučí s Marií

"Neobjímej mě lásko už,

neboť jsem ten, kdo zabíjí"

 

Tak mluvil Edgar, odešel

a Marie mu mávala

A slíbil jí jen naposled

Do roka, do dne vrátit se.

 

2 -

Vzpomeň si, Edgare

za války na poli

Kdo bodne vojáka

krev z něho poteče

Z každého tekla krev

a všichni zkoušeli

zda z koho poteče

třeba cos jiného

Z každého jenom krev

V té jsme se brodili

vzpomeň si, Edgare

v krvi jsme spávali

se slámkou v ústech

abychom dýchali

když už jsme v tý krvi

při spánku leželi.

Jen krev jsme chlastali

chléb s krví jídali

krále už zabili

Valdštejna probodli

Tam v horách Albion

krále jsme pohřbili

v krvi jsme plavali

nazpátek k domovu

Válka dál zuřila

tam na tom rozcestí

než jsme se rozešli

chvíli jsme mlčeli

Tiíc let uteklo

než jsme se vrátili

Vzpomeň si, Edgare...

Domů se vrátili.

 

3 -

A Edgar přišel domů dřív

než prošel tisíc jeden rok

než válka měla mrtvolek

jimiž by nacpala svůj žok

 

Po šibenicích chřestili

jen oběšení kostlivci

až přišel Edgar k domovu

a známé kdysi vesnici

 

Tam chodí blázni zděšení

Kde pod lesem je dům a já

tam přijdu, ženu obejmu

tam přijdu tiše, nepoznán

 

Už je tu les, už je tu dům

vstříc jde mu divná postava

šaty to má a nemá též

a do vlasů je vmotaná

 

A přece nějak známá je...

Ten její pohled zabíjí!

Vždyť je to moje Marie!

A nepoznával Marii "

 

Ach, tisíc let jsi býval pryč

Podívej, naše chalupa

je jeden les a jeden keř

a celá mechem pokrytá

 

A naše děti, podívej

vidíš těch osm stromů tam?

Tak každý z nich je jeden syn

jak stojí v řadě u plotu."

 

A Edgar blíž jde, nevěří

šest dubů tvaru chlapečka

a dva z nich tvaru děvčete

však těžko už je rozpozná

 

"Já tisíc let jsem čekala

jsem celá z ledu, však to víš,

nic nejedla jsem, nepila

To přeci taky pochopíš."

 

A Edgar stojí, naslouchá

a maso na něm hnije už

až tady stojí kostlivec

a zdaleka ne statný muž

 

A osm stromů u plotu

je suchých, dutých jako zvon

a chalupa je dávno les

jen Marie dál stojí tu

 

Pak hodí hlavou, odchází

v chůzi z ní cáry padají

až celá z ledu dojde tam

kde se les s loukou stýkají.


Falka
02. 03. 2001
Dát tip
Nevím, ale mám pocit, že jsem to tu už jednou kdysi četla... pletu se? Vcelku se mi to líbí, jen sis mohl dát větší práci s rýmy... A ještě něco mi pomoz rozluštit, prosím - prolog, název, báseň - jakou mají ty tři věci souvislost? :o)

Astalavista
18. 02. 2001
Dát tip
Původně jsem se zarazil nad délkou básně, a jako obvykle u podobně dlouhých dílek, jsem chtěl odejít. Ale někde ve druhé sloce jsem se rozhodl, že to neudělám. Básni sice chybí uhlazený styl a rytmická vytříbenost, ale obsahem probíhá linka, alespoň z mého pohledu, ve které jsem nalezl vše od Trojské války přes Hordubala až po Matku. Za tuto baladu, za její elegičnost, si určitě zasloužíš TIP.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru