No Toto!

(Pyj O’Near)

 

VILÉM: Toto letí! (zahledí se do oblak)

TOTO (přistane): Přišel jsem ti vypíchnout oko!

VILÉM: ale já mám dnes trenýrky. O! (ukazuje hrdě své slipy natažené přes tepláky)

TOTO: Na tom ale přece vůbec nezáleží. Víš snad že je lepší vrabec v hrsti. Sám do ní padá!

ŠTÍR(mlčky se postaví opodál, povzdechne a rozpaží)

TOTO(vytáhne z kapsy roličku toaletního papíru a začne se po Vilémovi sápat)

VILÉM: Toto! NE! (zařve a prudce se předkloní, Toto, šokován tímto výpadem padá naznak) Teď ne!

TOTO: (chroptí) Přišel jsem ti vypíchnout oko, ne tě utřít!

VILÉM (Překračuje Totoa): Ale já dneska nebyl…

ŠTÍR: (nepatrně pohne prsty)

VILÉM: …nebyl jsem dneska u produktů snad ani pět minut

TOTO (nemá slov): … (hlasitý, chroptivý nádech)…!

VILÉM: Už je to všechno jen moje… jako za časů malých štěňátek na ledových polích

Tam jak se pěstovaly kaštany… a ovečky… a zlozvyky… Jó to byly časy (povzdech) ne jak dnes, kdy i obyčejný papírový kapesník je zbožím.

ŠTÍR: (udělá krok doleva a zhruba o 33 stupňů se pootočí ve směru hodinových ručiček)

VILÉM: teď se dramaticky odmlčím (dramaticky se odmlčí)

TOTO: (posadí se, uchopí onu roli toaletního papíru, podepíše se na ni a hodí ji do publika): z lásky, kokoti!

VILÉM: (roztleskává publikum) no dělejte, dělejte, na tuto část výstupu máme jen 30 sekund!

ŠTÍR: (v okamžiku, kdy roztleskávání nabude žádané intenzity provede kotoul vpřed. Ukázkově! Končí v podřepu)

VILÉM: a zas nahoře.

Toto a Štír jsou v lůžkách dříve, Vilém ostrouhal

VILÉM: (Na Tota) No Toto!

TOTO: kdyby sis nechal vypíchnout oko…

VILÉM: ano, nejlepší zůstanou

HLAS ZE ZÁKULISÍ: Moudřejší ustoupí vole!

VILÉM: (k publiku) Nemá tady nikdo telefon na Maryšu, že ne?

Vilém sedí za stolem v hospodě, a rozmlouvá s Bohem. Naproti němu sedí Toto a „zavazuje si tkaničku“ (poeticky popsaný stav člověka po dvojciferném množství piv) technická poznámka - Bohem bude hlas ze zákulisí, doporučuje se použít mikrofon a silné echo nebo hall

VILÉM: Bože!!

BŮH: Co zase?

VILÉM: Neser!

BŮH: nemusím

VILÉM: Kdyby to jen nemuselo trvat tak dlouho

BUH: Neboj, synu, máma se zas vrátí

VILÉM: Ježiši!

BUH: Bůůůů

VILÉM: a proč to prostě neprodáme?

BUH: nejsoucno není příliš lukrativní

VILÉM: ale já myslel poloměr přímky

BUH: Podle něj svět není jednotné universum, ale on byl vždy zvláštní, nenosil prý boty, spokojil se s dvanáctivrstvým obalem z fuseklí. Jako perličku uveďme, že si měnil jen prvních 5 vrstev a to pouze pokud mu už skrze tuto prapodivnou obuv táhlo na chodidla. Já osobně si myslím, že život už ani jiný nebude… je to možná smutná skutečnost, ale je to tak. Ostatně…

VILÉM: Budeš takhle žvanit ještě dlouho?

BŮH: …Ostatně tvá prateta Hilda byla také poněkud mladistvá, když poprvé řídila elektrický vláček u nás v kuchyni.

VILÉM: Tak proto nosíš v nose pětikorunu?

BŮH: Ne, zlatou rybku jsem dneska ještě nepotkal.

VILÉM: Ale kdo tu taky mluvil o kanalizaci? Až s tímto (ukáže na basu lahváčů zn. Pivo)  dneska skončím, vstanu a opařím se rohlíkem.

BŮH: Až s tímto skončíš, nežli vrabec v hrsti.

VILÉM: Ale pan Tepekulonános pravil, že Toto nepůjde

BŮH: stejně se z toho vyklube ln x

VILÉM: je čas na chvilku poezie (recituje)

Tisíce páchnoucích agroromantiků

Brázdí nadále středoevropská pole

Na svých hlučících traktorech

Tisíce zuřících matematiků

Brázdí nadále středoevropská pole

Na svých hlučících trajektoriích

BŮH: To je ubohé. Měl bys navštívit Watta

VILÉM: Bůůůůů

BŮH: statocysty jsou ti v kosmu na nic

VILÉM: levá-dva-tři, pravá-dva-tři

BŮH: nep, ká deidasta nora

VILÉM: vrum, vrum

BŮH: Výtržníci! Hurá!

VILÉM: neměli bychom chrchlat na veřejnosti, budí to amplitudy

BŮH: Bacha na katar!

VILÉM: Jeronýmové všech zemí, spojte se v jedno velké jerokolo!

ŠTÍR: Ale…