Na cestě leželo srdce...

         Měkké srdce jsem ze země zvedla,

         zimní dech městem vál.

         Do srdce toho jsem živiny vdechla

         a mráz se mne tehdy ptal:

         „Tolik tě to srdce toužící,

         tolik tě svedlo?

         Nebo snad samotou bloudící

         lítost ti vdechlo?“

         Čtvrt století po zemi chodilo,

         na srdci otázku.

         Čtvrt století tajně se trápilo:

         „Zakopnu o lásku?“

         Tak něžné, tak prosebné oči mělo!

         Já řekla: „Zde ruka má.“

         Tak horké a hladové tělo!

         „Celá jsem jen tvá.“

         Ač zůstala chladná struna citu mého,

         ač pouze lásku mateřskou ti mohu dát,

         tys ukázal mi sílu srdce svého,

         já navždy budu tě milovat!