O zemi v dálce

Znám jedno místo v dalekém kraji
kde stébla mluví stromy poslouchají

Kde nad řekou se pára line
naději dává kde v blátě hyne

Světlušky svatojánskou nocí
prosvítí každý smutný pocit

Polštáře mechu uspí mé kroky
zoufalství smutek odplují s toky

Záhadné přítmí únavu skrývá
když větve šumí s nimi si zpívám

Svou píseň táhlou o bílých mracích
jak slunci ustoupí znovu se vrací

V polích se leskne zlatavá krása
oči z ní pláčou srdce však jásá

Až jednou zatoužíš zemi tu spatřit
vydej se se mnou cestou ne kratší

---