obdělaná

Plevelná pole, setba lichá

- nad Pozděránem? tam nikdy nevzešlo… –

ač jsi tam v klení nechal plíce,
puchýře věnoval jsi rádlu,
od slepé víry čerpal na dluh,
zas budou sýpky plné ticha;
hladových let už bylo třicet.


Plevelná pole, podmáčená,

(do mokřin stále nosíš plná vědra)

pavoučí sítě dech ti splétá,
pod plesnivinou v brázdách kal;
a přece ženeš potah dál,
až postroj praská, zvíře sténá –
- čekají další nuzná léta.