Dílo

tak

se mi zdá,

že každá řeka někam

blbě doteče.

Prachobyčejná coura,

že náramně, náramně

dobrý krajíc chleba upeče, koláče, vdolky

od holky okaté (nekupujte, jen prodávejte

k čaji)

Už popáté, popáté už je

k večeru večer jen jedna kapka ze dne,

bezedné krůčky po studnici prasklé

v menarché

začnem.

Slyším milovat se stromy,

sténat jezevce za chalupou

u Podolského potoka

a hledím tváří do tváří

myslivcům, čelím temenem hlavy,

týlem při večeři.

Čelím znásilnění

davy zás

tupců.

Kulky, kouličky, okrouhličky

ledové…

Koš

hrudní za 2 body.

Svěží nádech

přes prostřed.

I tak v klínu zakotvil jarmark nákupčích,

jen jako tichý „plác“ do třísel zmoklých jeřabin

a chladný stín červenání

malé modravé,

nazelenalé,

životachtivé

už roky po smrti.

(hlas se dostal za mozek)